Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Atari míří do domácností aneb jak se zrodil domácí Pong
Atari míří do domácností aneb jak se zrodil domácí Pong
autor: Pavel Tronner , publikováno 3.10.2017
Atari míří do domácností aneb jak se zrodil domácí Pong

Před polovinou 70. let minulého století byla firma Atari zavedenou společností. Každý, kdo se zajímal o videoherní automaty, ať už hráči či majitelé heren, o ní věděli. Pravda, nebyla už na trhu sama, měla i konkurenci, leč její automaty patřily k těm nejlepším. Neustále překračovala mety, neustále byla o krok dál. Ale v Atari chtěli ještě víc.


Na podzim roku 1974 práce na deskách přestala Harolda s konečnou platností bavit a uvažoval, že z Atari odejde. Al Alcorn, vedoucí inženýr, ale o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Navrhl mu, jestli by nechtěl dělat něco jiného. Co jiného?

„Myslíš, že by bylo možné umístit celý Pong na jediný čip?“ zeptal se Harolda. Ten přisvědčil. A tak se dohodli – Harold Lee dostal za úkol takovýto čip vytvořit, a to jako externí dodavatel, ne jako běžný zaměstnanec. Nemusel chodit do práce, nemusel každý den vstávat v nekřesťanských osm hodin. Pořídil si s kamarádem farmu na pěstování vánočních stromků, a tam, mimo civilizaci, v dřevěné chatce na rýsovacím prkně od září 1974 vznikal jeden z nejdůležitějších projektů firmy Atari.

Princip byl v podstatě jednoduchý. Celou logiku si Harold rozdělil na několik základních modulů, které následně separátně nakreslil – celkově to bylo devět velkoformátových schémat. Každé z nich přivezl do Atari, kde Al Alcorn spolu se svou ženou tuto část zkušebně sestavili z logických obvodů a klubek drátů. Schémata byla odladěná, až po pár týdnech dospěli k finální verzi, která mohla být použita pro návrh vlastního čipu.

To ale nebylo nic zas tak jednoduchého. Přeci jen, stále šlo o dost komplikovaný proces pro nezasvěcené trošku podobný magii. Masky pro první mikroprocesory byly vyřezávané ručně do červené fólie zvané rubylith. To bylo samozřejmě nejen hrozně pracné, ale i náročné na přesnost, která se neodpouštěla.

Naštěstí, i do toho procesu zasáhla technologie. Vznikl jeden z prvních CAD systémů firmy Applicon, který byl specializovaný pro tvorbu čipů. Bylo jasné, že jestli chce Atari dokončit ten svůj v rozumném čase, musí použít tento systém. Harold Lee s ním měl zkušenosti, které byly vcelku pozitivní, až na ukládání dat na magnetofonové pásky. Ty byly pochopitelně nespolehlivé, takže se mohlo stát, že po osmi hodinách práce jste o všechna data přišli.

Naštěstí, v Palo Altu bylo možné pronajmout si takový systém za vcelku rozumných $100 na hodinu, respektive za $80 při noční směně. Tyto modernizované systémy už na ukládání dat používaly super 14’’ pevný disk, takže Harold si tam připadal jako v ráji. Po mnoha bezesných nocích mělo v červenci 1975 Atari k dispozici návrh svého čipu. Vypadalo to, že jsou u cíle.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
41 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 19.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.