Google vs. Microsoft vs. Amazon vs. Apple: Vrací se hra trustů? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Možná ještě pamatujete tahanice, které vedly k odstoupení Billa Gatese. Případ United States vs. Microsoft Corp. (1998–2001) hrozil rozdělením Microsoftu hlavně kvůli tak zvané válce browserů, kdy Microsoft zvýhodňoval jak svůj Explorer, ale i Office. Shermanův antitrustový zákon není žádná legrace – a Microsoftu skutečně rozdělení na dvě společnosti.
A to ale není všechno, zde tragédie minidisku nekončí. Kvůli Sony Music musela hardwarová divize implementovat i další vrstvy ochran, jako ochranu proti nahrávání přes digitální vstup minidisku. Nejenže jste si nemohli digitálně nahrát hudbu na minidisk, ale nešlo to ani přes optiku: Pokud jste minidisk připojili přes optiku ke svému CD přehrávači, při pokusu přehrát si hudbu z vašeho CD na minidisk vám minidisk suše oznámil, že to nejde a nazdar.
Sony Music efektivně způsobilo, že nebylo možné kopírovat si hudbu z CD na minidisk. Bylo jedno, že jste si koupili album na CD, měli jste si ho koupit i na minidisk. A to bylo hodně na hlavu, zvláště když uvážíme prémiové ceny přehrávačů minidisků i médií samotných. Bylo úplně jedno, že technologicky byl minidisk mnohem pokročilejší, na manipulaci byl praktičtější a že podporoval i nahrávání: Sony Music doslova podkopla hardwarovou divizi, která mohla přinést produkt, který by dominoval celé generaci přehrávačů a dala šanci mnoha čínským firmám, které přinesly podstatně jednodušší a technicky zaostalejší CD-R přehrávače.
O nastupujících MP3 přehrávačích se mi ani mluvit nechce: Doslova zabejčený přístup Sony Music a dalších vydavatelských společností poslal kdysi legendárního výrobce mobilních přehrávačů do irelevance. Měl jsem několik MP3 přehrávačů Sony v ruce: Byly skvělé, ale přišly tak pozdě, že prostě neměly šanci. Pozici Sony nahradil Apple, který rozpor mezi zájmy obsahové a hardwarové divize vyřešil možná ne elegantněji, ale alespoň efektivněji.
Nabízí se logická otázka, zda to není demonstrace problému, kterému se říká „vnitřní tření“ a který říká, že čím je firma větší, tím větší vnitřní spory vytváří. Zda je integrace obsahové divize do výrobce hardwaru smysluplná. Apple – přes veškerou kritiku, kterou můžeme na její uzavřený systém přinést – je asi jediným příkladem firmy, která dokázala zvládnout propojení rozličných zájmů, i když za velkou cenu pro uživatele. Řada firem se pokoušela jejich úspěch replikovat, ale zdá se, že aby to fungovalo, musíte být vnitřně jednotní, sladění a musíte si získat tak silnou pozici, že vás prostě není možné ignorovat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
