Sudden Strike 4: Druhá světová válka coby RTS počtvrté | Kapitola 3
Seznam kapitol
Po deseti letech spatřilo světlo světa pokračování známé realtime strategie odehrávající se v období druhé světové války. Srdce fanoušků strategií a zejména těch, kteří mají tento celosvětový konflikt v oblibě, nepochybně zaplesají. Stálo ale to desetileté čekání za to? Pojďme společně najít odpověď.
Bitva začíná
Těsně před startem mise jste v rychlosti nabriefováni velitelem, který vám vysvětlí plán vedoucí k jejímu úspěšnému dokončení. Nemějte strach, nemusíte si určené úkoly pamatovat. Po spuštění hry vás velitelský hlas provází celým průběhem mise.
Mise probíhají celý průběh kampaně stejně a plnění úkolů začne být po pár odehraných misích značně repetetivní. Jednoduše řečeno – dostaňte svůj vojenský tým na nějakou pozici, tam to vystřílejte, zabezpečte vesnici, perimetr, případně vyhoďte do vzduchu most a pokračujte dál.
Liší se pouze v detailech. V první německé misi máte k dispozici pár tanků a pěchotu, první mise za spojence probíhá tím stylem, že po seskoku hledáte další paragány, spolu s nimi pak řešíte první situaci doufajíc v rychlý příjezd obrněných posil.
Po pár misích jsem smutně povzdechnul, jelikož mi došlo, že hra mi nikdy neumožní vybudovat si vlastní základnu, ve které bych si vycvičil další vojáky, popřípadě smontoval nějaký ten obrněný tank nebo missile launcher. V tom ale ani nemůže být kouzlo této hry. Jsme přece ve druhé světové válce a bojujeme o území na Zemi, nikoli o koření na Duně či vzácné tiberium. Vývojáři na tomto aspektu však mohli zapracovat a udělat hru zajímavější. Například obrana vlastní základny, kde mohu stavět, případně obsadit nepřátelskou základnu a dokoupit si potřebné jednotky. Nic takového se v Sudden Strike 4 bohužel nekoná.
Pravda je, že každé misi jsou různé úkoly, jejichž obtížnost se postupem v kampani zvyšuje. Za celou dobu hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že hraji jakéhosi hybrida, křížence klasické hry Cannon Fodder a jakékoli Tower Defense hry. Jednoduše by se jednotlivé úkoly v misích daly rozdělit do třech základních skupin. Obrana, útok nebo tower defense. Na tower defense si rozhodně vzpomenete, když budete bránit transport jedoucí napříč mapou, před nepřáteli. Mezi objectives je samozřejmě definován minimální počet vozidel, která musí celou mapou projet a přežít. Tato vozidla nemůžete ovládat, pouze jim zajistit bezpečnou eskortu, což je ne vždy dobře realizovatelné.
Máte tedy dvě možnosti. Buď budete hrát stylem bezhlavých útoků všemi jednotkami a poté, co splníte úkol a vyčistíte oblast, doplníte zásoby, palivo, opravíte, co se dá a vzhůru do další bitvy. Tímto způsobem se dá proletět defakto celá kampaň. Žádné velké uvažování, prostě a jednoduše dorazit na místo, mít početní převahu, dát se do kupy a pokračovat. Trochu mě zamrzel fakt, že při splnění úkolu nepřátelské jednotky neutočí vůbec nebo minimálně. Na potřebné opravy a doplnění zásob tak máte času, kolik jen chcete. Po přesunu na další „checkpoint“ bitva pokračuje dál.
Pokud se rozhodnete hrát spíše strategicky, máte možnost celou hru pauznout, dát jednotlivým jednotkám, případně skupinám jednotek úkoly, rozmístit je po mapě, či tankům určit trasu průjezdu. Po odpauzování se všechny jednotky rozjedou na požadovaná místa. Nepřátele se často vyplatí obejít a napadnout zezadu. Ti morálně slabší vám práci podstatně usnadní - pod náporem přesily jednotek rovnou kapitulují. Zkušenější ale nepoleví a budou se bránit do poslední kapky krve. Ve chvíli, kdy vás soupeř překvapí, jde ale stejně veškerá strategie stranou a snažíte se útočit vším, co máte, na všechno. Možná by si v těchto situacích počínali jiní stratégové o poznání lépe, já měl často tendence panikařit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
