Sudden Strike 4: Druhá světová válka coby RTS počtvrté | Kapitola 4
Seznam kapitol
Po deseti letech spatřilo světlo světa pokračování známé realtime strategie odehrávající se v období druhé světové války. Srdce fanoušků strategií a zejména těch, kteří mají tento celosvětový konflikt v oblibě, nepochybně zaplesají. Stálo ale to desetileté čekání za to? Pojďme společně najít odpověď.
Rozmístění jednotek, využívání výhod terénu
Jak jsem v předchozích kapitolách zmínil, různé jednotky mají různý dostřel a sílu armoru. Zpravidla jednotkám s největším dostřelem stačí k odtahu na vrakoviště pár nikterak dobře mířených ran. Tyto jednotky se tak vyplatí umístit spíše do zadních linií. To samé platí i pro supply a repair trucky.
Ve hře musíte pamatovat na to, že co nevidíte, po tom se nestřílí. Tanky mají sice ohromný dostřel, ale nedohlédnou ani do poloviny svého dostřelu. Jejich zorné pole sice můžete trochu zvětšit tím, že otevřete poklop a velitel tanku se vyleze rozhlédnout, zvyšujete tím však riziko kritického zásahu. Jako prodloužené oči tedy dobře poslouží pěchota. Jednak jsou vojáci o něco rychlejší, než těžké jednotky a díky tomu jsou schopni se rychle přemísťovat a dohlédnout do větší dálky. Pokud zalehnou v lese nebo v kukuřičném poli a postupují plížením, snižují se šance na jejich odhalení nepřítelem. Pěšáci tedy díky odkrytí území umožní tankům zaměřit a likvidovat své cíle.
V případě, že hrajete zimní mapy, můžete své jednotky maskovat pomocí padajícího sněhu. Když necháte vozidla nějakou dobu stát na místě, zapadají sněhem a jsou pak hůře spatřitelná. Ve chvíli, kdy se však rozjedete, o tuto výhodu přijdou, jelikož z nich sníh postupně odpadne.
Při obraně vesnice se vyplatí schovat tanky za civilní budovy. I pro nepřátele totiž platí, že po jednotkách, které nespatří, nestřílí. Když pak držíte obrannou linii a chystáte se na útok, můžete svou odolnost vylepšit improvizovanými hradbami z pytlů s pískem, kterými obeženete jednotlivé tanky.
S těžkými vozidly se nemusíte držet vždy jenom na cestách. Některé přírodní porosty se dají jednoduše likvidovat průjezdem tanků, čímž máte opět možnost nepřátele překvapit. Často nastanou také situace, kdy nepřátele sice nevidíte, ale z dálky slyšíte hluk jejich motorů. V takovém případě se jejich poloha v herní oblasti zobrazí žlutou ikonou. Sice nemáte možnost na tuto pozici zamířit a střílet, ale alespoň získáte přehled, kam poslat pěchotu, abyste si mapu odkryli, respektive zviditelnili. Oblast, o které víte, ale kterou nevidíte, je pro strategie typicky zatmavená.
Skirmish & Multiplayer
Jestli se něco vývojářskému týmu něco na hře opravdu nepovedlo, je to právě skirmish a multiplayer. Ve hře jsou k dispozici čtyři mapy, pátá je součástí preorder DLC. Při skirmish bitvě si můžete nastavit počet spojenců a protivníků, které místo lidí zastupuje umělá inteligence.
Princip hry více hráčů spočívá v tom, že musíte zabírat velitelská území, za jejichž obsazení získáváte body. Ty můžete následně proinvestovat zakoupením vzdušné podpory. V případě, že okupujete železniční stanici nebo přístav, lze za ně nakupovat i vozidla, která jsou vám následně přivezena. Hra končí v momentě, kdy jeden z týmů získá veškerá velitelská stanoviště.
Z využití ekonomické stránky hry se ovšem nemůžete těšit příliš dlouho, jelikož tato klání netrvají nikdy déle, než pár minut. Každý hráč totiž začíná s hrstkou armády s absencí repair trucků. Ve chvíli, kdy vám soupeř vyřídí tank tak nezbývá, než si dopravit nový. A vzhledem k tomu, že se s nepřátelskými jednotkami na relativně malých mapách setkáte velmi rychle, než si vůbec stihnete nakoupit další jednotky, hra je u konce. V případě konfliktu jeden na jednoho je to tedy o náhodě a pokud vám nepřítel většinu armády zlikviduje, nemá smysl ve hře pokračovat. Oproti single playeru tedy multiplayer nestojí za nic a nezbývá, než doufat, že vývojáři časem herní mechaniky hru více hráčů přepracují a více zatraktivní.