Get Even – Zažijte na vlastní kůži terapii lobotomií | Kapitola 5
Seznam kapitol
V dnešním světě videoher málokdy vyjde titul, který překvapí provedením a pojetím. Get Even neoslní grafikou s luxusními detaily ani nekonečnými možnostmi či otevřeným světem. Naopak sází na napětí, strach, úzkost, očekávání a úžasný detektivní příběh. Jste připraveni se bát a odhalit celou pravdu ukrytou za smrtí mladého děvčete?
Bugy a nedomyšlenosti
Ač hra trpí menšími nedostatky, o kterých se ještě rozepíšu, trpí jedním zásadním bugem, se kterým jsem se během svého průchodu setkal celkem čtyřikrát. Zaseknutí v textuře – kolikrát i v prázdném prostoru. Nemůžete se skrčit ani odejít (možná by to vyřešilo skákání, které není ve hře k dispozici). Máte jedinou možnost – vrátit se na poslední checkpoint. Možná autoři tento bug umístili záměrně, jednou jsem kvůli němu totiž málem byl kandidátem na dalšího pacienta sanatoria.
Dalším, nikoli zásadním bugem, jsou grafické glitche. Hře občas trvá vykreslit nějakou texturu, pokud ji vůbec vykreslí a vy tak koukáte na mazanici, která se možná nikdy nezaostří. S tímto bugem jsem se setkal spíše vzácně. Oproti tomu zamrzí, když v absolutní tmě vidíte antialiasingem nedotčené bílé obrysy objektů, se kterými nelze interagovat. Poslední nehezkou chybou je grafické zpracování skenování objektů, kdy čtvercový rastr zobrazený na objektu je vyloženě ošklivý.
Další menší chybou je sekání zvuku ve chvíli, kdy na vás promluví OS telefonu. Po půlvteřině se na okamžik sekne a poté dokončí větu. Tato chyba se vyskytuje jak ve verzi pro PC, tak i pro PS4. Jelikož je natolik evidentní, nechápu, proč ji autoři neodstranili. Ostatně na vyladění detailů měli díky odkladu vydání měsíc čas.
V této části článku si dovolím lehce zkritizovat AI hry. Když vás nepřátele spatří, stačí se někam schovat, oblast důkladně neprohledají a po chvilce jsou sice ve střehu, ale opět kolem nich můžete bez starosti proklouznout.
Při procházení patrovou budovou způsobíte ve třetím patře rozruch a víte, že když strážím utečete o patro níž, máte vyhráno. I když vás během úprku zcela jistě viděli, o patro výš slyšíte od bezradných strážných hlášky typu: „Kam se asi poděl?“ Autoři si mohli dát tu práci a udělat stráže přeci jen trochu inteligentnější (ač jejich inteligenci řídí nedokonalá pandora).
Co ale nedokážu přenést přes srdce, je mizení nepřátel. Procházel jsem sklad doslova zasypaný nepřáteli. Na každém kroku někdo byl. Sklad jsem proběhl, proběhl dialog s postavou, kterou jsem potkal na druhém konci, a když jsem se vrátil pro důkazy, nikde nebyla ani noha. Sám jsem si to ospravedlnil chabou výmluvou, že jsem se posunul ve vzpomínce dál. Ale i tak je toto chování hry přinejmenším podivné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
