Jak se zastánci vize konce 19. století střetli s 21. stoletím | Kapitola 3

Nepropadejme však panice, cykloaristokraté přišli s idejemi, jak nepěkný vývoj zvrátit, samozřejmě jako tradičně pouze k jejich prospěchu. Takže navrhují u podniků v centru omezovat předzahrádky, na které jsme jen před pár týdny vyhnali kuřáky, využívat pro kola jednosměrky obousměrně a dokonce i navrhli omezit rychlost pohybu pouze na 10 km/h, což mě trochu mate – měl jsem za to, že by se po chodníku měli pohybovat rychlostí chodce, což i u těch svižnějších chodců dává rychlost zhruba poloviční. Jako odměnu za toto své občansky prospěšné snažení Auto*Mat navrhl pro cykloaristokraty vyhradit „tři zásadní průjezdy centrem Prahy ve stylu chráněných londýnských cyklotras“. Protože nezapomínejme, jde tu hlavně o „alespoň nějakou snahu Prahy dostat lidi z aut na kola“.

Zajímavé je, že cykloaristokratům by nevadil plošný zákaz elektrokol, což osobně nechápu vůbec, protože mezi klasickým velocipedem a elektrickým už nevidím vůbec žádný rozdíl. Pražská cykloaristokracie zkrátka dějinný vývoj odmítá a po vzoru většiny majoritních náboženských sekt považuje sama sebe za nejvyšší vývojový stav dopravní evoluce, kterému se ostatní mají přizpůsobit. I dnes zavrhují cyklisté modernu, jako je segway či elektrokola – a zatímco je zavrhují, žádají sami pro sebe výjimky, exkluzivity a všeobecný respekt, protože svoji vizi osobní přepravy z 19. století považují za čistou a pokrokovou, zatímco její nástupnické varianty jsou heretické. Tomu jako chodec opravdu nerozumím, jelikož osoba řítící se na velocipédu anebo na segwayi je z mého hlediska stejná: Má to dvě kola, je to docela těžké, docela rychlé, má to vysokou hybnost, a když na to přijde, bez problému vás to smete do škarpy.

Už dnes si cykloaristokraté na mnoha místech vydobyli výsady vskutku neobvyklé, jako například konverzi chodníků na cyklostezky. Injektování cyklostezek do již existujících měst, jako je Praha, je velice problematické. Předně – Praha je docela hornatá a zastavená, takže jaksi cyklostezky není kam narvat. A protože je není kam narvat, cpou se do míst, kam by se to asi cpát nemělo.

Skvostným příkladem je zjevení zvané A1 v ulici Podbabská, kam inovátoři narvali cyklostezku přímo na chodník. Je tam opravdu málo místa, chodci nemohou jít vedle sebe a navíc cyklostezka A1 místy vede přímo skrz autobusové zastávky. Ano, máte čekárnu, pak je cyklostezka a pak je autobus. A nebo skvělostní cyklostezka A2, která vede tunelem pod Vyšehradem a kde jako chodec pravidelně zjišťuji, že jenom zhruba každý pátý cyklista je gramotný a reaguje adekvátně na značku Cyklisto, veď kolo. Ostatní se vrhají vpřed se šancí ve vysokorychlostní Mortal Kombat, což je vcelku drsné, uvážíme-li rozchod chodníku zúžený betonovou zábranou oddělující ho od tramvaje. Kolizní historky v těchto místech nejsou jenom mojí zkušeností, potvrdila mi je řada lidí, kteří rovněž zmínili, že došlo i na brachiální agresi.

Na druhou stranu je možné, že jde o příliš komplikovanou informaci. To naznačuje diskusní téma „Cyklisto veď kolo, Cyklisto sesedni z kola“ z webu nakole.cz, které si dovolím odcitovat: „Chtěl jsem se zeptat, jestli je tu někdo, kdo by mi dokázal vysvětlit, co tyto značky vlastně znamenají a když je uvidím, co mám dělat? Pořád mám pocit, že jsou to pouze nejasné alternativy ke značce Zákaz vjezdu cyklistů, jenomže tuhle značku by asi na cyklotrasu dát nemohli, takže to obalují pochybnou značkou Jiný příkaz a já pořád nerozumím tomu, co mám vlastně dělat.“

i Zdroj: PCTuning.cz

By cs:ŠJů -

Own work