Co historie železnice říká o technologické budoucnosti? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Moderní média nás ráda zásobují informacemi, u kterých neřeší, jak souvisí s jinými informacemi. V jednom týdnu jsem se tak dozvěděl, že se snažíme prodloužit lidský věk na 120 let, takže kvůli stárnutí populace bude nutné zrušit důchody i že umělá inteligence do roku 2100 nahradí i vysoce specializované odborníky, takže práce zmizí.
Dodnes se politici nesrovnali kupříkladu s konceptem kočovných montoven, tedy podniků s nízkou přidanou hodnotou, které jenom něco kompletují, jsou modulární, mobilní a snadno je lze přestěhovat ze země do země. Výrobní nomádi se dokážou pohybovat po celém teritoriu a hledat místa, kde dostanou subvence, přičemž po jejich ukončení se subvence buď protáhnou anebo oni mizí. Subvencovat podobný projekt není jako založit důl, železnici anebo těžký průmysl, který jaksi nemá kam utéct, takže se je politici snaží nalákat do míst s vysokou nezaměstnaností a udržet je tam čistě proto, aby byla práce pro místní. Moc to nefunguje, ale to nebudeme rozebírat – jde o to, že si řada politiků dosud neuvědomila rozdíl mezi kočovnou montovnou a normálním průmyslem a pokouší se aplikovat tradiční metody, i když jsou pochybnosti o jejich účinnosti.
Podobně trvalo strašně dlouho, než si uvědomili, že internet je železnicí 21. století, že to není jen jakýsi doplněk, který jenom ohrožuje tradiční média a tradiční kontrolu tradičních médií. Začínají chápat doslova strategický význam internetu nejen pro průmysl, ale pro komunikaci obecně a také jim dochází, že má zásadní vliv na jejich vlastní osud – a proto se teď snaží internet ošéfovat a zregulovat. Zprávy o tom, o kolik procent více se vyrobilo oceli či o kolik vyrostlo HDP, nám začaly nahrazovat zprávy o tom, o kolik procent se zlepšilo „mazání nevhodných příspěvků“. Takové zprávy jsme tu ještě před pár lety neměli, že.
Rovněž také, se zhruba třicetiletým zpožděním, nám politici přinášejí internetovou infrastrukturu. Z toho budou mít největší radost pravděpodobně právě ti podnikatelé, kteří přinesli do svých obcí Wi-Fi připojení v době, kdy nutnost budování datové infrastruktury pro koncové občany bylo zcela mimo horizont chápání politiků. Leč nikdo neříká, že jednou vytvořená živnost bude vynášet navždy.
V případě internetu politici tradičně zareagovali pozdě – a nevěřím, že někdo bude řešit AI dřív, než problémy zaklepou na dveře. Je jasné, že to bude mít docela masivní dopady, které přijdou postupně jako u industrializace, ale promění od základů společnost. AI je kontinuální revoluce, s tím, jak bude nastupovat, bude narůstat i rozsah jejího impaktu.
Budeme potřebovat nové vývojáře a vysoce kvalifikované údržbáře, těch bude potřeba hodně - ale to jsou elity, které tvoří tak kolem 10 % společnosti. Vyžadují vzdělání a dlouhodobou přípravu, rozhodně si je v případně nutnosti masově nedovezete ze zemí třetího světa. Je tu určitě prostor pro řemesla, která můžou AI konkurovat individualitou, kreativitiou – ale ta v současnosti spíše upadají. U dalších branží, jako je prodej, už mám poněkud pochybnosti. Když se díváte na nabídky velkých firem a odmyslíte ty, které jsou patrně významně ohrožené během následujících dvaceti let, zbývá hlavně design, vývoj, výroba a řízení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
