WTF MSFT aneb Co se to děje s Microsoftem? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Microsoft býval po většinu času, pokud odhlédneme od velmi inovativního „pozdně gatesovského období“ (1995–2000), poměrně nudná firma. Pravidelně produkoval nové, barevnější a hardwarově náročnější Windows, zajišťoval infrastrukturu jak pro firmy, tak pro domácnosti. Dnes se mi po tomhle „nudném Microsoftu“ docela stýská.
Tím druhým trendem je představa, že operační systém je něco víc než prostředí, které slouží ke spouštění aplikací a jejich způsobnému chodu. Že je to něco, co byste si měli užívat a mít z toho nějaké zvláštní zážitky. Jako ano, chápu, že výrok Marca Andreessena z Netscape, že „Windows jsou sbírka špatně napsaných driverů“ z roku 1995 naštval Billa Gatese, a přinutil ho, aby si Microsoft napsal vlastní a lepší prohlížeč, s vlastním blackjackem... a tak dále.
Celá kauza vedla k browserové válce, soudnímu sporu o dominantním zneužívání trhu a nuceným odchodem Billa Gatese z pozice výkonného ředitele (v opačném případě hrozilo Microsoftu rozdělení). Už tehdy se ukázalo, že možná není úplně dobře, aby Microsoft vytvářel jaksi úplně všechno – a nedokumentovanými funkcemi poněkud šikanoval konkurenty.
Ale v té době také vznikla myšlenka, že Microsoft jaksi garantuje kompletní uživatelskou zkušenost (user experience), což zatím dělal jen jednoduše – tím, že definoval uživatelsky konfigurovatelné prvky, jako tlačítka, linky apod., které si mohl každý nastavovat pomocí témat tak nějak podle svého. Tehdy došlo k pohybu od poměrně jednoduše vypadajících Windows k podstatně noblesněji vypadajícím Windows Vista a vznikla představa, že místo pragmatismu v návrhu by měl dominovat design.
První kulturní šok přišel s elegantním, ale hardwarově náročnějším rozhraním Windows Aero, což se v prvním okamžiku nesetkalo úplně s pochopením – ale ve zpětném pohledu to vůbec nebyl špatný nápad. Trochu horší bylo to, že se k veslu dostala designérská klika, která si to vyložila tak, že je konec pragmatismu a začíná éra elegance, což už špatný nápad byl.
A někdy v té době se vynořila myšlenka, že by si uživatel měl svoje Windows užívat. Pardon, ale člověk, který si vychutnává svůj operační systém, bude mít podle mého dost divný a dost smutný sociální život. Operační systém je něco jako silniční síť, po které frčí automobily alias aplikace, které uživatele opravdu zajímají. Infrastruktura musí být kvalitní, spolehlivá, ale není to něco, co byste oslavovali samostatně – ostatně TopGear se primárně zabývá auty, ne komunikacemi, i když ty rozhodně nejsou nepodstatné. Většinou se jimi recenzenti zabývali jen v případech, kdy byly buď zvláštní anebo špatné – což je docela solidní analogie operačního systému. To nejlepší, co o něm můžete říct, je to, že je nenáročný, přehledný, snadno ovladatelný, spolehlivý a bezpečný. Jako skvěle navržená dálnice.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
