Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti | Kapitola 4
Seznam kapitol
U zrodu moderního ovládání počítačů stál tým odborníků ze společnosti, kterou si dnes s počítači spojuje jen málokdo. Vědci z laboratoří Xeroxu si pohrávali s grafickým rozhraním ovládaným myší v době, kdy Steve Jobs neměl tušení, že bude jednou prodávat Apple s Mac OS a Bill Gates ještě intenzivně pracoval na Basicu pro Altair...
Thacker a jeho kolegové ovšem Alto nepostavili jako počítač vhodný pro jejich dobu. Naopak, snažili se díky Altu vytvořit něco zcela nového, co sice v počátku sedmdesátých let nemohlo být prodejné, nicméně vzhledem k neustále snižované ceně pamětí měla dříve nebo později nastat doba, kdy tento koncept bude plně realizovatelný za akceptovatelné peníze. Alto lze tedy v jistém smyslu nazvat „počítačovým strojem času“. Pokud jste si v sedmdesátých létech sedli k Altu, vyzkoušeli jste si, jak se jednou, za mnoho let, bude na počítačích pracovat.
V roce 1973 nikdo z pozdějších zásadních hráčů na mikropočítačovém kolbišti ještě nehrál v tomto odvětví žádnou roli. Bill Gates právě nastoupil na Harward. Steve Jobs cestoval po Indii a hledal inspiraci. IBM sice byla gigantem na poli mainframů, ovšem počítače pro normální lidi ji zatím vůbec nezajímaly.
Alto změnilo celé nazírání na roli počítače a uživatele. Díky geniálním tvůrcům, kteří se pro své úspěchy v PARC stali v oboru legendami, širší veřejnosti ovšem neznámé, se podařilo nečekané. Zatímco doposud představovala práce na počítači nesmírně složitou záležitost vhodnou jen pro skvělé odborníky, Alto dokázal ovládat každý. Vědci v PARCu prosazovali zásadu, že počítač má sloužit uživateli, nikoliv naopak. Musí být schopen s uživatelem komunikovat přirozeně, aby i ten nejtupější dokázal pochopit, co po něm ta elektronická obluda chce.
Restaurovaný Alto, v čase 8:30 ukázky her (Pinball, Galaxian, Asteroids).
Xerox Alto se v oněch dubnových dnech nečekaně zjevilo na jevišti dějin z několika důvodů. Tím prvním je prostý fakt, že mu přála ta správná doba. Intel nabídl relativně levné a hlavně rychlé paměti DRAM (Intel 1103), což znamenalo obrovskou možnost pro konstruktéry počítačů, jak konečně zapomenout na všechna předchozí řešení, jako byla například feritová jádra. Pomocí nových malých černých broučků bylo možno vměstnat do velmi skromných rozměrů kapacitu, která by dříve naplnila nejednu skříň.
Druhým důvodem byla šťastná shoda okolností, že právě Xerox, firma bez počítačové tradice, se vrhla s plnou vervou na toto nové pole, v němž chtěla dominovat, a nešetřila přitom prostředky. Právě fakt, že vývojové centrum Xeroxu nebylo napojeno na nějakého renomovaného konzervativního výrobce, ale vyrostlo na zelené louce, tento fakt umožnil, že místo leštění a decentního vylepšování klasických řešení se v Xeroxu PARC dali do práce na nové generaci počítačů opravdu z gruntu.
V neposlední řadě pak díky vybudování prvotřídního týmu skvělých osobností bylo možné, aby ve vývojových laboratořích probíhal v podstatě permanentní brainstorming, kdy se spousta skvělých nápadů průběžně leštila a ladila, takže pokrok zde probíhal mnohem rychleji, než kdyby každý z tvůrců pracoval izolovaně a bez podnětů těch nejlepších mozků z oboru.
No a jako třešničku na dortu je nutné zmínit fakt skvělého financování celé laboratoře. Xerox byl bohatou společností, která díky téměř monopolní pozici na trhu kopírek měla dost peněz na poněkud fantasmagorické projekty bez v dohledné době realizovatelných výsledků. Díky tomu mohla utápět miliony ve vizionářské práci, jejíž plody přineslo až další desetiletí. Jen málo firem si něco takového mohlo dovolit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
