Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti

Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti | Kapitola 2

Pavel Tronner

Pavel Tronner

13. 4. 2017 03:00 5

Seznam kapitol

1. Bob Taylor 2. Alto 3. Přelomový počítač 4. Stroj z budoucnosti 5. Xerox PARC a jeho úspěch

U zrodu moderního ovládání počítačů stál tým odborníků ze společnosti, kterou si dnes s počítači spojuje jen málokdo. Vědci z laboratoří Xeroxu si pohrávali s grafickým rozhraním ovládaným myší v době, kdy Steve Jobs neměl tušení, že bude jednou prodávat Apple s Mac OS a Bill Gates ještě intenzivně pracoval na Basicu pro Altair...

Reklama

Alto

V dubnu roku 1973 se jednoho večera sešla malá skupinka počítačových odborníků, aby byli svědky předvedení zcela nového počítače. Ve vývojovém středisku firmy Xerox Palo Alto Research Center si už každý pomalu zvykal na fakt, že se tu co chvíli objeví něco zcela přelomového. I na tuto novou příležitost se všichni těšili. Charles P. Thacker, šéf vývoje hardwaru, byl znám jako naprosto skvělý inženýr, maximalista, který světu nabízí jen hotové a dokonalé výrobky.

Dnes se nové počítače uvádějí na světlech ramp, ale tehdy si tvůrci museli vystačit s komorní atmosférou. Ostatně, nový počítač nebyl ještě hotový – pouze po stránce hardwarové se již jednalo o funkční dílo, nicméně v laboratořích s ním měli velké plány. Chtěli jej využít pro tvorbu zcela unikátního softwaru. Ovšem i ten hardware byl revoluční.

Až doposud představovaly počítače obrovské krabice plné složité elektroniky. Thacker ovšem nechtěl postavit zase opět jeden takovýto počítač. To se mu povedlo v předchozím roce, kdy během osmnácti měsíců okopíroval pro vnitřní potřeby vývojové laboratoře počítač PDP-10, který firma Digital Research vyvíjela léta. Thackerovi bylo třicet a měl pověst „inženýra inženýrů“, naprosto dokonalého odborníka na stavbu počítačů. Ačkoliv se se svým pouhým bakalářským titulem ztrácel ve zdejší záplavě doktorů a profesorů, každý si jej vážil. Měl pověst odborníka, jehož finální verdikt je svým způsobem rozsudkem. Pokud mu nějaký z méně schopných kolegů přinesl nedokonalý výkres, schéma, zapojení, neváhal toto tvrdě odsoudit a dotyčný ihned spěchal vše zdokonalit dle pokynů. S Thackerem se nevyjednávalo. Jeho verdikt byl dogma.

Je pochopitelné, že když se v roce 1972 dospělo v PARCu k rozhodnutí postavit nový přelomový počítač, byl tímto úkolem pověřen právě Thacker. Celá stavba přitom trvala jen několik měsíců, nešlo o projekt táhnoucí se léta. Zhruba od poloviny roku 1972 do dubna 1973 pracoval Thacker na naprosté novince, počítači, který bychom v kontextu doby mohli označit za „osobní“. Už se nejednalo o obrovskou skříň či celé místnosti plné elektroniky. Počítač měl „lidské“ rozměry, měl být schopen vejít se pod pracovní stůl, na němž pak stál zásadní revoluční vynález – monitor s velmi jemnou bitmapovou grafikou.

Displej je základ

Bob Taylor už v šedesátých letech pochopil, že je třeba k ovládání počítače přistoupit zcela jinak. Ptal se sám sebe – jaký orgán nejvíce používáme pro získávání informací? Samozřejmě – oči. Bylo mu proto jasné, že pokud má počítač komunikovat s operátorem co nejpřirozenějším a nejefektivnějším způsobem, musí maximum informací zobrazit na obrazovce.

Tato představa tehdy, v šedesátých letech, nebyla odbornou veřejností přijata zrovna s nadšením. Všeobecné skepsi navzdory sepsal v roce 1968 spolu se zmiňovaným Lickliderem článek „Počítač jako komunikační zařízení“. Představil zde revoluční koncepci ovládání počítače s pomocí interaktivního displeje. V této době by realizace něčeho takového stála miliony a to i v případě, že bychom se spokojili s velice miniaturní úhlopříčkou. Ceny pamětí a zajištění potřebného výpočetního výkonu koncem šedesátých let takový projekt odsouvaly za hranice fantazie.

Ovšem jen o pár let později se situace změnila. V Xeroxu PARC bylo rozhodnuto právě takový počítač postavit. Taylorovi ale dalo spoustu práce své techniky přesvědčit, že má pravdu. Displej? Proč displej? To je přeci jenom periférie! Nikdo tu jeho fascinaci obrazovkou nechápal.

Ne, zdůrazňoval Taylor. Displej – to je ten základ. A měl pravdu.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama