Mass Effect: Andromeda – vesmír je tak jednotvárný | Kapitola 2
Seznam kapitol
Kultovní série akčních sci-fi RPG se v nejnovějším díle odpoutala od svých kořenů a společně s hlavními hrdiny se v kryobankách vydala najít novou galaxii. Andromeda je plná tajemství a otevřenější rozlehlý svět láká k pečlivému zkoumání. Nedá se ale říct, že takový přístup novému dílu svědčí.
První a asi vůbec největší novinkou celé Andromedy je polootevřený herní svět, tedy systém, jaký jsme mohli vidět třeba v Dragon Age: Inquisition. V rámci vaší archy i v rámci galaxie existuje vždy několik záchytných bodů (planet nebo stanic), v jejichž rámci se musíte přemístit za pomoci vlaku nebo lodi. Tento dopravní prostředek přitom neovládáte a zdlouhavou animaci navíc nemůžete přeskočit. Zív.
Na samotné planetě, nebo vesmírné stanici se pak můžete pohybovat vcelku neomezeně – ve vyhrazených koridorech nebo ve vyhrazených budovách – takovou volnost jako třeba v No Man
s Sky určitě nečekejte. Na rozdíl od No Man’s Sky jsou planety v Andromedě poseté hlavními úkoly i vedlejšími aktivitami. Obvykle přitom platí, že na jednu příběhovou misi připadá tak 10–20 aktivit.
I přestože se jedná o vedlejší mise a aktivity, musíte je plnit, protože přecpaný seznam úkolů vás bez toho dál nepustí. A teď přijde to nejhorší. Většina těchto úkolů se téměř neliší – mise s prozkoumáváním identických mimozemských stanic, mise s aktivováním několika objektů (například trafo stanic), mise s vybitím nepřátelské základny atd. Aby tenhle zajetý mustr tvůrci trošku okořenili, nutí vás všude hojně využívat nový gadget – jakýsi skener.
Skenováním se dozvíte bližší informace o zkoumaném objektu, například složení živočichů nebo rozbitých součástek v případě zkoumaných strojů. Bohužel vyzískané informace nikdy nejsou tak zajímavé, abyste skenování propadli. Naopak. Po dvou hodinách už skener vytahujete jenom kvůli tomu, že to hra vyžaduje. A děsně vás to štve.
Vedlejší mise a aktivity jsou zkrátka neúnosně repetitivní a nenabízejí žádné překvapení, které byste při osidlování nové planety určitě čekali. Nehledě na to, že přehlcení vedlejšími misemi má za následek roztříštění dějové linky, která v sérii Mass Effect vždycky hrála prim. Řekl tu někdo Mafia III? Ano, já jsem to řekla.
Mass Effect: Andromeda dala podobně jako Mafia III vale sevřenější hratelnosti a silné příběhové lince, aby se rozprskla v něco obrovského, dlouhotrvajícího, avšak tak nudného, že u toho nakonec vydržíte méně, než byste vydrželi u 15 hodin dlouhé koridorovky. Nevím jak vám, ale mě se v tom nekonečném zástupu otevřených herních světů, které jsou naprosto bez tváře, neskutečně stýská po nějaké sevřenější hře s perfektním příběhem. I kdybych ji měla dohrát za osm hodin.
Pojďme to rozbalit
A dovolte mi žehrat dál. Mass Effect: Andromeda dokonce ani v těch pár příběhových misích není tak atraktivní jako předchozí díly. Vcelku dobré výkony některých dabérů střídají naprosto podprůměrné výkony, které by do kapsy strčily i děti z dramatického kroužku základní školy. Sorry, ale tohle je u tříáčkové hry neomluvitelné. A to ani nemluvím o faktu, že mezi těmito příběhovými sekvencemi jsou obrovské prodlevy, takže klidně zapomenete, co se předtím stalo.
V porovnání s předchozími hrami je Mass Effect: Andromeda stejně příběhová. Ve hře se opravdu hodně mluví a také opravdu záleží na tom, jakou odpověď v rozhovorech vybíráte – k dispozici jsou většinou čtyři různé odpovědi, některé srdečnější, jiné věcnější atd., přičemž podle vašich výběrů se změní také konec. JENŽE.
Příběh je kvůli záplavě vedlejších misí naprosto roztříštěný a tempo hry nevyvážené. Opakovaně se stává, že k další příběhové misi dorazíte až za několik hodin strávených v identických vedlejších misích, a že několik hodin hratelnosti vystřídá několik desítek minut rozhovorů a videí. A to ani nemluvím o tom, že po návratu k hlavní příběhové linii si už ani nemusíte přesně vybavit, co se stalo předtím.
Osobně jsem se ke konci Mass Effect: Andromeda nedostala a ani nikdy nedostanu. Tato hra je vedle Mafie III jedna z mála AAA her, které jsem s klidnou hlavou odložila. Nemíním s ní ztrácet čas.
Situaci tak nakonec nejvíce zvládlo pár vedlejších misí, v nichž pomáháte jednotlivcům s jejich vlastními trably – a teď rozhodně nemyslím desítky týpků, kteří vás opakovaně posílají něco zapnout (protože se to vypnulo) nebo něco naskenovat (protože se to rozbilo a oni neví, co s tím je). Myslím teď mise, kde budete sledovat některá osobní dramata, jako třeba pohřešování vlastního syna. Není jich moc, spíš by se daly spočítat na prstech několika rukou, ale tím víc si je člověk hýčká, když na ně jednou za čas narazí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
