Fake problémy s fake news: Když profíci ohýbají realitu | Kapitola 3

I dnes jsme přímo uprostřed propagandistické bitvy a je nám exponována jako fake news proto, že se jim dobře daří. Lví podíl na jejich úspěchu má několik faktorů:

• Sociální média dovolují rychlé a snadné sdílení. Lidé mají rádi skandální, provokativní zprávy. Díky sociálním médiím si mohou najít skupiny podobně laděných lidí a tím se navzájem utvrzovat a naopak filtrovat informace, které jejich názory nepodporují. Automatické filtrování zpráv navíc napomáhá budování informačních bublin.

• Oficiální média už nemají komunikační monopol a neumí se s tím srovnat. Oficiální média byla navyklá na to, že udávají dostupnost a rychlost šíření informací. I dnes se snaží některé zprávy vyzdvihovat a jiné potlačovat, což podrývá jejich věrohodnost. Dnes je ale poměrně jednoduché média konfrontovat, případně sledovat, kdy zprávy zveřejňují. Je pak těžké říci, zda mainstreamové médium opomíjí informace úmyslně anebo jen například čeká na konfirmaci.

• Fake weby si vypomáhají pravdou. Fake weby nejsou zcela plné lží, svoji autoritu si budují tím, že vydávají zprávy, které ostatní média potlačují anebo je předběhnou ve vydání. Tím získávají body média jako Russia Today – jako první publikují zprávy pro oficiální média nepříjemné a tím si budují reputaci jako „někoho, kdo přináší zprávy, o kterých se oficiálně nemluví“.

i Zdroj: PCTuning.cz

• Aktivistická novinařina snižuje úroveň mainstreamových médií do roviny blogu. Řada názorových, aktivistických novinářů nepíše objektivně, ale sleduje svoji vlastní názorovou agendu. Mnoho z nich při tom překračuje hranice svých znalostí a přechází přímo do propagandy. To je velmi nápadné v situaci, kdy komentují velmi technické otázky, které vykládají po svém a ve kterých se snadno demaskují. Velkou chybou je, když novinář opouští rovinu toho, kdo popisuje pozorované a stává se spíše interpretem či prorokem, přičemž získává falešný dojem výlučnosti.

• Mainstreamová média opouštějí neutrální novinařinu a mění ji na angažovanou. Média přestávají být nestranná, přestávají být pozorovatelem událostí a začínají realitu aktivně formovat. Tím se více podobají fake webům, které dělají totéž. Pro běžného konzumenta je o to těžší rozeznat, čemu věřit.

• Fake news se snaží zasáhnout citlivá místa společnosti. Mainstreamová média se řídí zákony, které často zatajují informace o pachatelích trestných činů a podobně. Fake news je exponují – a tím si budují kredibilitu někoho, kdo nelže. I částečná cenzura se tak obrací jako nástroj podrývající věrohodnost oficiálních médií. Cenzura dnes nefunguje, prostým srovnáním médií lze ukázat, v jakém směru se angažují.

• Fake news vznikají i spontánně. V řadě případů vznikají fake news tak, že někdo publikuje naprosto nesmyslnou informaci – a tu začnou sdílet další uživatelé a nabalují na ni svoje dedukce. Na Facebooku jsem kupříkladu viděl fake news o tom, že demonstrace podporující legální držení zbraní byla demonstrací za czexit a že na ni přišlo pouze pár desítek lidí – to jasně vyvrací aktivistická, ale fakticky celkem správná fotoreportáž Ludvíka Hradílka na Aktuálně, která ukazuje účast circa 2000 lidí.

• Efekt tiché pošty. Zvláštním případem fake news je celkem přirozený efekt tiché pošty, kdy informace koluje mezi uživateli a každý si k ní něco přidá, takže výsledek může vypadat úplně jinak než na začátku. Různé větve informačního toku se mohou setkat a vytvořit falešné potvrzení zprávy z druhého zdroje – a to prosím nejde o úmyslně vzniklou věc!