V poslední době se řeší tak zvané problémy s fake news. V nejjednodušším chápání jde o problém s informacemi, které neschválila oficiální propaganda. Tento problém ale není ani nový, ani unikátní. Dnes je existence propagandy a countepropagandy exponována proto, že oficiální propagandě už věří jen málokdo.

Jak bojovat s fake news? Předně – s fake news nelze bojovat, jsou součástí našeho běžného života jako jiné lži, pomluvy, drby a propaganda. Můžete lidem vysvětlovat, kolikrát chcete, že Američané na Měsíci byli, že vakcinace je důležitá, že geneticky modifikované potraviny mají svoje přínosy, že člověk je všežravec, že vepřové a hovězí maso lze konzumovat, vysvětlovat, co to jsou kondenzační stopy, ale vždy najdete zájmové skupiny, ať jde o vegany, konspirační teoretiky, anarchisty, nacisty, islamisty, genderfeministky a další skupiny, které z ideologických důvodů odmítají fakta.

Pravdou je, že vám každý lže. Každá zájmová skupina interpretuje realitu podle své agendy – a základem k informační svobodě je pochopení právě tohoto faktu. Objektivní pravda snad existuje v paměti vesmíru, ale nenajdeme ji v historických záznamech. Většina lidí nemá šanci vybrat si mezi fake news a pravdou, většina si vybírá mezi různými druhy ideologicky zabarvených pohledů. Každý národ se snaží vnitřně bránit a obhájit před svojí agresivitou, zbabělostí a zrůdností, je to normální.

Opravdovým pokrokem v boji proti fake news je opuštění pohledu na zpravodajství jako na univerzální a jediný pravdivý pohled na realitu. Je to připuštění toho, že každá strana má právo na vysvětlení svého pohledu, svého postoje. Klasifikace na pravdu a nepravdu je komplikovaná, zvláště když existuje oficiální zájem na aktivně vedenou propagandu, který s námi byl celé dvacáté století a rozhodně nás nemíní opustit. „Ministerstvo pravdy“ je ostatně klasickou orwellovskou vizí, něčím velice děsivým – a každý, kdo zažil jeho komunistickou či nacistickou verzi, si dává pozor na to, čím ho krmí oficiální propaganda.

Pointa je ale v tom, že bychom neměli ignorovat názory jakékoliv strany. Každá by měla mít prostor ke svému vyjádření – a nikdy bychom se na takové vyjádření neměli dívat jako na čistou pravdu, ani na jako čistou lež, ale na vyjádření své vlastní pozice, svého pohledu. Každý člověk si konstruuje vlastní pravdu z dostupných faktů a na jejím základě se sám rozhoduje. To, co je podstatné, je to, že by se neměl apriori uzavírat pohledům jednotlivých stran a měl by přemýšlet sám za sebe, na základě událostí, statistik, zpovědí, všech dostupných informací.

Svobodný je jenom ten, kdo se nenechá ovládat žádnou propagandou – tvoří si sám svůj vlastní názor, ať už je jakýkoliv. Možná, že žije v omylu: Ale je to jeho vlastní, dobře zvážený omyl.

Další články v kategorii

• Největší problém obecné AI: Co s načatou existencí?
• Nejlepší hry na téma programování na Steamu
• Atari Video Computer System (VCS): první slavná herní konzole
• Fatty Pillow neudělal (v zásadě) nic špatného
• Bus Simulator 2018 – brzda, plyn a hlavně neusnout