Co je to cyberwarfare aneb když se válčí od počítače
Seznam kapitol
Kybernetické válce nebyla dlouho přikládána velká pozornost, přestože se objevovala i ve hrách, jako je Command & Conquer: Generals (2003). Od roku 2013 se ale přesunula na vrchol žebříčku globálních hrozeb a po aféře Snowden a zvláště po podezřeních na ovlivňování amerických prezidentských voleb se z ní stala přímo démonická věc.
Co je to vlastně kybernetická válka – a proč se začala veřejně řešit až po útoku na Google v roce 2013, který údajně vedl k ukradení tajné databáze sledovaných čínských rezidentů v USA? Historie počítačové bezpečnosti a snahy o její překonávání je mnohem starší, včetně ofenzivních kybernetických operací.
Tak pro začátek si připomeňme první válku v Zálivu (1990) a útok NATO na Srbsko (1999). V obou případech zahájení útočných operací předcházely cílené údery na informační a energetickou infrastrukturu, které využívaly atypickou, specializovanou munici, jako EMP bomby a grafitové bomby.
Nejsem schopen hodnotit, zda zveřejněné schéma EMP bomby bylo reálné anebo to byl bluf, ale s EMP útoky se počítalo už od šedesátých let jako preludium pro jadernou válku. To jsme mohli vidět například v britském filmu Threads (1984). Tam se ale používalo „velké kladivo“, tedy jaderná hlavice, která se odpálí ve stratosféře a způsobí EMP puls, který vyřadí většinu telekomunikací a energetické sítě. Cílem takového útoku je paralyzovat protiraketovou obranu před hlavní vlnou přilétajících hlavic.
Využití EMP ve válce v Zálivu bylo uměřenější. Cílem útoku nebylo zatavit Irák do skla z roztaveného pouštního písku, ale i tak tam šlo o vyřazení telekomunikací a o to, aby se radary a koordinační velící centra od sebe navzájem oddělila a tím se otevřel prostor pro letecký útok.
U „konvenčních EMP zbraní“ není základem jaderná hlavice, ale konvenční bomba, která dokáže v krátkém okamžiku vyzářit silný elektromagnetický pulz. Ten indukuje přepětí na elektronických zařízeních v blízkém okolí a zničí je. Účinnost podobného zařízení je problematická, protože účinek klesá s kvadrátem vzdálenosti od epicentra – a když už se namáháte někam dopravit bombu, možná je jednodušší zařízení zničit klasickou naváděnou municí.
Rozdíly jsou tu ale dva: Za prvé EMP zbraně se považují za soft-kill, tedy zbraň, která zničí zařízení, aniž by zabíjela přímo lidi. Za druhé mají EMP zbraně potenciál zničit i velmi silně opevněné cíle, protože indukované přepětí přejde ze sítě třeba až do bunkru, kde zničí počítač a jiné elektronické zařízení. Když Izrael zvažoval zásah proti iránskému jadernému programu, údajně došlo i na možnost použít EMP úder, který by nezpůsobil ztráty na životech, ale mohl by celý program vyřadit na dlouhou dobu z akce.