Windows Game Mode: Hry se vrací zpět k hardwaru | Kapitola 4
Seznam kapitol
Bylo nebylo, v dávné minulosti měl programátor k dispozici veškerý hardware. S časem jsme se od této myšlenky přes hardwarovou abstrakci dostali k Windows tak, jak je známe dnes – robustnímu systému, který se podobá spíš sálovým počítačům. Microsoft se nicméně míní vrátit zpět, aby na Windows zachránil hraní.
Moderní konzole fungují do značné míry jako jakýkoliv jiný operační systém – přestože uživatel předpokládá, že se stále chovají jako konzole, tedy zapnete je a začnete hrát, musí řešit řadu úloh na pozadí, jako je update her, synchronizace stavů, update OS, streaming, hlasová komunikace v reálném čase a přitom všem se hra musí chovat přijatelně. Konzole musí počítat s připojením nových zařízení, ať to jsou neortodoxní ovladače anebo virtuální realita, s příchodem PS4 Pro tu máme dokonce dva odlišné výkony zařízení pro jednu generaci her a to s možností uživatelských voleb grafiky, což konzole ještě více přiblížilo počítačům.
Naopak u Windows sledujeme opačný proces. Hraní her na PC bylo zpočátku šílené – ti nejstarší z nás se možná ještě dnes budí zpocení z hrozných snů, ve kterých se jim nepodařilo umístit driver myši a CDROM do paměti tak, aby se hra dala načíst. První generace her na Windows byly bez jakékoliv nadsázky příšerné – namátkou musím jmenovat This Means War (1996), která patřila do první generace her pro Windows a jen její pouhé rozjetí a udržení v chodu vyžadovalo kvalitní hackerský výkon. Bylo to tak šílené, že vedle toho i hry pro MSDOS vypadaly naprosto luxusně. Matně si vybavuji vizuálně hnusnou a extrémně nestabilní věc, která se nedala rozjet ve více než šestnácti barvách a do čtvrt hodiny padala na všelijaké chybové Exceptions. Prostě to nešlo hrát.
S postupem času se situace ustálila, začaly se používat paměťové adresační modely pro lidi, kterým „nestačilo 640 KB“ a celkově začalo být PC hraní civilizované. Generaci PC her z let 1988-1997 paradoxně prospívalo to, že hry pro MSDOS běžely (až na drivery) exkluzivně, takže věci jako Wolfenstein 3D anebo DOOM prostě fičely. Některé hry to s exkluzivitou myslely až tak vážně, že neváhaly ukrást i vektor přerušení aktivovaný stiskem Ctlr-Alt-Del, čímž způsobily strašné problémy v emulaci, která s takovou prasárnou nepočítala – jako jinak velmi zábavná realtimová strategie Star Command Revolution (1997). Ta hra prostě nereagovala na klávesový soft-reset, vážně.