1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her | Kapitola 7
Seznam kapitol
Zdá se, že odpověď na roli pirátů v dějinách je jednoduchá: Škodí trhu a ničí platformy. Ve skutečnosti ale existuje celá řada forem pirátství – nejen domácí, ale i komerční – které mají velmi komplexní dopady. A není zajímavější příklad než úpadek kdysi fenomenálního Atari a nástup Nintenda v polovině 80. let.
Sázka Nintenda nebyla sázkou na hardware, dalo by se říci, že ač provedením solidní, Nintendo vždy nabízelo hardware alespoň o generaci starší proti konkurenci. Nintendo vsadilo na software, na kvalitu her a na jejich výbornou hratelnost. Stačí si vzít do rukou novou konzoli NES Classic Mini a vyzkoušet si hry jako Castlevania 2 (1987), Double Dragon 2 (1989), Super Mario Bros 2 (1986), The Legend of Zelda (1986), Punch Out (1987) nebo Final Fantasy (1987) – jsou pořád dobré. Většina her pro Atari 2600 je mizerných a nedá se hrát, většina hra pro NES vyrobená v úplně stejné době je kvalitních a nejen že se dají hrát, ale jsou výborné i pro studium herního designu. Pořád jsou velmi dobré!
Nintendo se rozhodlo dobře. Přestože Atari stálo u vzniku domácí videoherní zábavy, nakonec zaniklo. Konzolí Atari 2600 a kompatibilních se mezi lety 1977 a 1992 prodalo na 30 milionů kusů, NES mezi lety 1983 a 2003 (!) prodal více než dvojnásobek. Kontrola kvality a protipirátská opatření nesla svoje plody a nese je Nintendu dodnes. Zatímco hry pro Atari 2600 jsou fakticky abadonware, Nintendo stále vydělává na svých hrách pro NES: Konzole NES Classic Edition se třiceti herními tituly vás vyjde na nějakých osmnáct stovek.
Nintendo si uhájilo kontrolu nejen nad starými hrami, ale také nad celými brandy: Stále vyvíjí hry s Mariem, Zeldu či Metroid – a tyhle brandy mu zajišťují velkou výhodu. Zdánlivě restriktivní krok, který zabraňoval vydávání mizerných a nelicencovaných her se nakonec stal mocnou výhodou Nintenda v konkurenčním boji. Restrikce fungují dodnes – a to překvapivě i na NES Classic Edition, který ve skutečnosti existuje ve dvou verzích, japonské a „západní“: Ze třiceti her na konzoli je 22 v obou verzích stejných a 8 se liší podle verze. Je to divné, ale prostě jim to nějak funguje.
