Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra | Kapitola 5
Seznam kapitol
„Přijeli kolotočáři! A mají tam videohry!“ To byla pro nás kluky v 80. létech jedna z nejzajímavějších informací, kterou jsme se mohli dozvědět. Maringotku s videohrami jsme obvykle zcela zaplnili a na videoherní automaty se stály fronty. Škemrání doma o další a další koruny se stalo každodenním sportem. Jak se rodily arkádové automaty?
Computer Space
Nolan dal v Ampexu výpověď, což jeho šéf naprosto nechápal, nicméně Ted zůstal a na hře pracoval pouze po večerech. Bylo to nesmírně náročné, neboť šlo o zcela průkopnickou práci. Vše bylo řešené pouze logickými obvody, hardwarem, jelikož hra nebyla nijak programovatelná. Ted se postupně naučil s pomocí pole diod vytvářet obrazy na obrazovce a dokonce s nimi rotovat. Nolan tento „hardwarový algoritmus“ vylepšil o myšlenku zrcadlení, pomocí kterého bylo možné využít pouze čtyři obrázky rotující rakety a pomocí horizontálního a vertikálního zrcadlení z nich udělat potřebných 16.
Pokračovalo se dále – lodí bylo více, dokázaly se honit po obrazovce, střílet po sobě a Nolan donutil Teda aby vymyslel i speciální obvody generující zvuky explozí. Nolan mezitím pracoval na primitivní umělé inteligenci nepřátel, kteří dokázali střílet směrem ke hráči, pronásledovat jej a uhýbat před jeho střelami. Kromě toho dával dohromady finální výkresy základní desky celé videohry a samozřejmě se je snažil maximální optimalizovat pro masovou a levnou výrobu.
Hlavní tester celé hry byla Tedova dcera Terri, která trávila hodiny u obrazovky a zkoušela se svou raketkou létajícím talířům uniknout. Malé dítě dokázalo mnohem lépe než dospělí velice rychle ovládnout moderní technologii a bylo jí fascinováno. To mělo poněkud špatný vliv na vývoj, protože oba tvůrci došli k závěru, že co zvládne malé dítě, zvládnou ještě lépe i dospělí, takže hru udělali těžší, než mohla být. Jak se ukázalo, opak byl pravdou.
Nolan kromě jiného zajistil zcela převratný a futuristický vzhled celé hry – namísto běžných hranatých kovových a dřevěných rámů byla jejich skříň zaoblená, barevná, laminátová, působila skutečně vesmírně – takže se nelze divit pojmenování Computer Space. I v Nuttingu měli ze hry dobrý pocit, doufali, že tohle bude velký hit.
Prodalo se zhruba tisíc automatů, jenže pak udělal Bill Nutting nepochopitelný krok – vyhodil úspěšného šéfa obchodu, který měl z každého prodaného kusu dle jeho názoru příliš vysokou provizi. Od té chvíle prodej vázl a prodalo se už jen asi 500 kusů, což tehdy nebylo nic moc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
