O ztrátě uživatelské fundovanosti
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek O ztrátě uživatelské fundovanosti

O ztrátě uživatelské fundovanosti | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

25. 11. 2016 03:00 61

Seznam kapitol

1. Chytrý jako... jako... jen jako... 2. Máloco je blbuvzdorné 3. Bez zábran do pasti 4. Pořád ve střehu 5. Dril, dril, dril 6. Blbec není ten, co se ptá

„Mlč, hle husar a kočárek, hrej si – tu máš kohouta! Než kohout, vůz i husárek – bouch, bác! Letí do kouta.“ Tak přesně takový pocit mám, když sleduji Unbox Therapy. Těch obalů, manuálů a příslušenství, co už v téhle show opustilo stůl po balistické křivce! O Lewisu Hilsentegerovi se říká, že je inteligentní a natvrdlého týpka s kšiltovkou dozadu jen hraje. Ale proč ze sebe dělá troubu?

Reklama

V minulosti nikdo manuály nevyhazoval, částečně proto, že bez manuálu jste se zařízením nic neudělali, bylo nepochopitelné a nenastavitelné. Pokud jste chtěli používat počítač z 80. let před nástupem GUI, museli jste mít manuál. Většina strojů neměla ani HELP – prostě na nich nebylo dost paměti pro nápovědu.

Cokoliv, co jste dělali, vyžadovalo, abyste věděli, co děláte. Chyba mohla znamenat zničení stroje, o čemž se přesvědčila řada rodičů, kteří svým dětem koupili počítač, ale ten se nedožil prvního měsíce používání. Počítače přežily jenom opatrným dětem, které četly manuál a věnovaly pozornost sekcím označeným vykřičníky, jako že musíte připojovat zařízení při vypnutém počítači a podobně.

Rizikovost manipulace s technikou vedla lidi k velké opatrnosti. Po několika problémech se nakonec informovaní uživatelé smířili s tím, že si manuál dají do poličky a než odhodí Quick Start Guide, tak si ho alespoň prohlédnou. To vytvořilo celou generaci uživatelů, kteří byli opatrní a přístupní výuce. Tak nějak jim přišlo normální, že než něco provedou, tak si o tom něco přečtou.

Moje generace dostávala do rukou stavebnice a stroje, které šlo snadno zničit, pokud jste to nezapojili správně. Co kecám, za mých mladých let se prodávala fantastická hračka Junnyj chimik (Mladý chemik), která by dnes byla nelegálnější než kilo koksu, protože obsahovala ne jeden, ale rovnou několik jedů. Rodiče to mohli koupit a jejich dítě se tím mohlo regulérně zabít.

Proto bylo třeba číst návody a dělat pokusy zcela správně. Odhození ampule přes rameno á la Unbox Therapy by mohlo skončit tragicky. Co povídám! Rozbil jsem nejeden rtuťový teploměr a se zájmem jsem si rtuť sbíral do misky, což je čin, na který by dnes měla – pokud tomu správně rozumím – reagovat specializovaná protichemická jednotka. Byl jsem pokárán a instruován a od té doby vím, že s tekutou rtutí je sice sranda, ale má být hermeticky uzavřená v láhvi. Kdysi se považovalo za normální, že děcko dostalo do rukou nebezpečné věci, ale taky to, že poslouchá instrukce a nechá se poučit.

Nezávidím dnešní generaci, žijící ve zdánlivě bezpečném světě, který ji sice chrání, ale taky ji nic neučí. Za našich dob na táboře nosila hlídka regulérně dýky a běžně jsme stříleli nejenom ze vzduchovek, ale i samopalů a kulometů.

Hiawatha Playfield, 1912, zdroj: Seattle Municipal Archives, seattle.gov
i Zdroj: PCTuning.cz
Hiawatha Playfield, 1912, zdroj: Seattle Municipal Archives, seattle.gov

Samotný fakt, že manipulujete s nebezpečnými věcmi, vás nutí dávat si bacha. Dnes jenom s úžasem sleduji zprávy o tom, že třináctiletý zemřel při běhu s nožem a marně se snažím představit si tu naprosto bizarní situaci, kterou by to vyžadovalo.

To ho nikdo neinstruoval? Neměl pud sebezáchovy? Co se to dnes děje? To nikdo nestuduje, jak se mají věci používat?

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama