Mnoho hraček, málo nástrojů: Proč se nedaří výuce IT? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se nedávno objevil robot Meccano Meccanoid G15, dostal nejen řadu ocenění, ale také schytal spoustu kritiky. Zvláště Linus Tech Tips se do něj pustil velice tvrdě: Je to drahý a složitý robot, který po hodinách sestavování umí jenom pár kousků. Opravdu takhle vypadá budoucnost výuky informačních technologií?
Obrovskou výhodou Arduina je to, že je postavené na standardních komponentách, používá nepájivá kontaktní pole a dovoluje snadné prototypování skutečně funkčních zařízení s tím, že si je můžete zkombinovat s jinými stavebnicemi, jako je třeba Merkur či si udělat vlastní mechanické konstrukce a vyrobit skutečně funkční zařízení.
Programování je založené na mikrokontrolérech, základní Arduino Starter Kit má AVR ATmega 328. Jde o osmibitový RISC mikrokontrolér se 32 KB flash a 2 KB SRAM pro proměnné. Svým způsobem jde o stroj slabší než většina osmibitů 80. let – tedy až na pracovní kmitočet 20 MHz a 23 zabudovaných vstupně-výstupních linek. Kontrolér je schopen fungovat v širokém spektru pracovních teplot – od -40 °C do 85 °C. Jde tedy o velmi dobrý „mozek“ pro reálná zařízení pracující v běžných i venkovních podmínkách. Jenom musíte kód napsat tak, aby se po kompilaci vešel do 32 KB paměti plus proměnné nesmí přetéct 2 KB. To je sice málo, ale pro malé projekty či výuku to v pohodě stačí.
Nevýhodou Arduina je to, že jde o stavebnici vyžadující alespoň elementární znalost fyziky a elektroniky. Lego Mindstrorms můžete dát talentovanému děcku v podstatě i předškolního věku, Arduino je podstatně náročnější na motoriku i chápání principů elektroniky a vyžaduje vcelku geniálního předškoláka či mladšího školáka. Jako děcko jsem byl vystaven socialistické Elektronické stavebnici 01 založené na drátech a pružinách, ale ani v páté třídě mi nepřišla příliš pochopitelná, byla vhodná spíš pro talentované starší školáky či středoškoláky.
Arduino je komplikovanější než Elektronická stavebnice 01 a programování pro něj je složitější než u osmibitů z 80. let – tam jste napsali kód a ihned jste viděli výsledek, u interpretovaných jazyků bylo možné ladit kód doslova interaktivně, což u Arduina nejde. Tam máte jasně daný cyklus kódování – kompilace – upload – sledování chování, což je podstatně složitější než u interpretu z 80. let, kde šlo program kdykoliv zastavit, rozjet a ptát se na obsah proměnných.
Intel Edison je stavebnice podstatně komplikovanější, i když vychází z Arduina. Srdcem je mnohem výkonnější SoC na bázi dvoujádrového Atomu na 500 MHz, v podstatě na poměry 90. let velmi slušný desktop sražený do miniaturního modulu velikosti poštovní známky. To dovoluje tvorbu velmi složitých zařízení, je to mnohem silnější, než co potřebuje začátečník. Volně řečeno – s Arduinem se naučíte základní koncepty a pak přejdete na Edisona, se kterým už můžete dělat docela složité věci. Takže když to vezmeme kolem a kolem, z jednoduchých stavebnic pro opravdové začátečníky připadá v úvahu jenom Lego Mindstorms a to je cenově pro řadu lidí mimo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
