Hloupé problémy s chytrým domem aneb jeden velký chaos | Kapitola 3

Nestandardní standardy

Člověk by řekl, že pro chytrou domácnost je především třeba mít striktně stanovené standardy, aby si jednotlivé komponenty mezi sebou rozuměly. Jenomže v případě chytrých domácností jde o potenciálně obří trh, který přinese tvůrci standardů opravdu velké peníze, takže se vlastní standard pokusil navrhnout úplně každý. Takže máme C-Bus, EnOcean, Insteon, KNX, Thread, Universal Powerline Bus, X10, xPL, Zigbee, Z-Wave, SCS a tak dále. Apple přišel s HomeKitem, Microsoft má HomeOS, pak tu je asi šest Open Source standardů a tak dále a tak dále. Připomíná to trh s osmibity v 80. letech – hodně účastníků, málo potenciálních vítězů.

V praxi to ale znamená, že si svůj chytrý dům necháte postavit někým chytrým, kdo se v tom všem orientuje anebo budete muset být sami velice chytří, jelikož si budete muset vybrat nejen správné, ale také perspektivní řešení. Z praxe známe, že není nic horšího, než si za drahé peníze postavit něco, co rychle zastará, nepůjde to rozšířit a hlavně nikdo nebude dodávat bezpečnostní updaty, což je – jak se ukazuje – u chytrých věcí záležitost skutečně kritická.

V tomto bodě jsem ale přesvědčen o tom, že se zatím standardy neusadily a jsme tedy zase v situaci, kdy je lepší se na vše dívat tak, že jde o řešení na klíč – tedy že ne jako na modulární a snadno rozšiřitelné řešení, ale spíš jako na zakázkovou výrobu. Máte rádi Apple? Tak si necháte dům postavit na HomeKitu. Je vám to jedno? Ať vám dodavatel navrhne a udělá celé řešení. Zatím mi to ale přijde spíš jako úkol pro specialisty, než že byste se pokoušeli zinteligentnit si bydlení sami.