Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Přišel čas se trochu odvázat. Nová Civilizace zásadně přepracovala systém měst, místo jednotlivých jednotek povolává do boje celé armády a piplání políček nahradila budováním rozsáhlých urbanistických čtvrtí. A hned od začátku toho na vás vychrlí tolik, že nejspíš chvíli nebudete stíhat. Tak nestát, nekoukat, jedem!
Když už je řeč o válce, i tady se po upgradu z páté Civilizace na šestou dočkáte znatelných změn. Tou první, které si při hraní všimnete, je chytřejší práce s novými úrovněmi armád. Když vaše jednotka získá dost zkušeností, objeví se možnost ji vylepšit, kterou ale nemusíte hned využít. Protože se s novou úrovní vojákům obnovuje zdraví, je někdy taktičtější si tuhle volbu šetřit a pár kol počkat. V praxi to v bitvách skutečně často využijete, nevýhodou ovšem je, že dokud jednotku nepovýšíte, nesbírá další zkušenosti. Povýšení zároveň vyčerpá veškeré akce na dané kolo. Nelze tedy současně zaútočit, je ale možné se pohybovat a vylepšení provést až s posledním volným pohybem.
Při povyšování jednotek máte současně na výběr ze dvou různých cest s vylepšeními, které vedou až k finální schopnosti. Postupně ale můžete nasbírat všech sedm perků a udělat z vojáků opravdové veterány. Tedy pokud se toho dožijí, což se popravdě moc často nestává – vlast si často žádá oběť nejvyšší a žádnou budovu jménem „Domov pro zasloužilé veterány“ ve hře nenajdete, což mluví samo za sebe. Zpočátku hry budou vaše jednotky kosit hlavně barbaři, kteří umí být až nečekaně drsní a často na vás vyjede početná jízda ve chvíli, kdy ještě běháte po polích s kyjem v ruce. No a později se válkám snažíte buď vyhýbat, nebo už jste tak rozjetí, že vás dílčí ztráty moc nezajímají.
Velmi zásadní a vítanou inovací je zavedení armád. Po zpřístupnění určitých technologií můžete spojit dvě jednotky do jedné, v pozdější fázi hry dokonce i tři. Vznikají tak silné armády nebo námořní flotily, které zabírají jen jedno herní pole, mají ale několikanásobnou bojovou sílu.
Odpadají tak nepříjemné momenty, kdy je vojsko potřebné k dobytí opevněného města tak rozsáhlé, že ho ani není kam poskládat a jednotky se tlačí jedna přes druhou jako důchodci před Kauflandem ve frontě na máslo v akci. Při spojování jednotek je výsledná hodnost armády rovná té nejvyšší, takže se velmi vyplatí k jednomu zkušenému veteránovi připojit dva nováčky. Je to další zdánlivá maličkost, jejíž chytré využívání však může ve výsledku znamenat velký rozdíl.
Způsob obsazování měst se zjednodušil a zrychlil, ale jen na oko. Kontrolu nad ním získáváte okamžitě po dobytí, můžete hned začít opravovat a stavět budovy nebo ho v jediném kole srovnat se zemí. A když má potřebné stavby, tak z něj i ostřelovat bývalé obránce. Fakticky vám ale pořád nepatří a v okupovaných městech nepřibývají žádní noví obyvatelé. Převzetí přichází až s úplným vyhlazením nepřátelského národa, nebo v rámci podmínek mírové dohody. V té vám musí poražená strana všechna obsazená města oficiálně přiřknout a až potom je lze plnohodnotně rozvíjet jako součást své říse. Je to zajímavé ozvláštnění, které vede ke snaze válku urychlit a co nejdřív zhodnotit dosažené územní zisky podpisem míru (i když zpravidla jen dočasného, muhehe).
Osobně se mi hodně líbí i změna fungování jaderných zbraní, která víc odráží moderní trendy. Nemusíte už stavět žádná sila, každá hlavice se přidává do centrálních zásob a můžete ji odpálit z jakékoliv atomové ponorky nebo doručit na místo na palubě bombardéru. Dostat se tak s nimi můžete prakticky kamkoliv bez ohledu na dostřel raket. Jak tvůrci slíbili, také městské státy jsou nyní aktivnější a dá se s nimi víc strategicky pracovat, bohužel se ale poměrně rychle přestanou rozvíjet a pak už jen chrlí záplavy primitivních jednotek, které na mapě strašně překáží. Někdy tak moc, že už to prostě nevydržíte, a celou tu otravnou bandu prostě vyhladíte.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
