Gears of War 4: Znovu vynalezení ozubeného kola? Ne!
Seznam kapitol
První díl Gears of War byl jedním z nejdůležitějších titulů pro již mrtvou platformu Games for Windows Live, ale pak se série trvale přestěhovala na Xbox. Čtyřka ji po několikaleté odmlce konečně vrací na PC a zdá se, že Microsoft to s hraním na stolních počítačích myslí smrtelně vážně. Nový díl se nadmíru vydařil
Jen málo her třetího tisíciletí ovlivnilo žánr akčních her tolik jako Gears of War. Jeho systém krytí způsobil v roce 2006 (na PC o rok později) malou revoluci, i když ani zdaleka nešlo o první hru, která takový mechanismus využívala. Jenže Microsoft se toho času soustředil hlavně na Xbox 360 a PC hráči se dočkali pouze prvního dílu. Teď americký gigant mění názor a všechny svoje first party tituly přináší na Xbox One i osobní počítače.
To je skvělá zpráva a hlavně obrovský příslib do budoucna. Díky programu Play Anywhere se na počítače konečně dostala třeba vynikající Forza Horizon 3, ta se však stala terčem kritiky kvůli bídné optimalizaci a brutálním nárokům na hardware. Windows 10 přivítaly také Quantum Break, nástupce hororové adventury Alan Wake, ale i ten se dodnes potýká s podobnými problémy jako Forza Horizon 3. Old-school kříženec plošinovky a střílečky ReCore zase nebyla příliš dobrá hra, ale snad bude líp. Třeba se strategií Halo Wars 2.
Možná je trochu naivní tomu věřit, ale Gears of War 4 můžou být důkazem, že Microsoft se skutečně vrací k PC hrám. A ne tak polovičatě, jak to doteď mohlo působit. Už dlouho jsem neměl tu čest s tak dobře vyladěnou PC verzí multiplatformní hry. Vůbec přitom nevadí, že „Gears“ svoje hluboké konzolové kořeny nezapřou. Naopak. V čase, kdy celý herní svět šílí z nového Battlefieldu, je to vlastně velmi příjemné osvěžení a návrat o deset let zpátky. Myšleno v dobrém.
Čtvrté Gears of War se narodily v rukou studia The Coalition, které Microsft vyhradil právě pro hry s touhle značkou. Řekli byste si, že stará série se pod novými vývojáři zákonitě musí změnit, ale v tomto případě byste se spletli. Novinka je už na první pohled věrná svým předchůdcům. Občas to je na škodu, ale tvůrci se zjevně řídili starým dobrým „neopravuj, co není rozbité“.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
