#AITookMyJob: Když vaši práci převezmou roboti | Kapitola 5
Seznam kapitol
Na firmách, jako je Uber, mě fascinuje, že se se ani nesnaží tvářit jako disruptivní byznys, který přináší práci masám. Konečným cílem Uberu je nejprve nahradit drahé lidi levnými a nakonec je zcela eliminovat stroji. S nástupem umělé inteligence zmizí celé třídy zaměstnání pro lidi a řada nezaměstnaných bude jenom těžko hledat práci.
Předpokládejme, že nástup technologie bude mít opravdu zásadní dopady na zaměstnanost. Jak se společnost popere se situací, kdy narůstá velikost „permanent underclass“, tedy lidí, kteří prostě nejsou schopni sehnat práci, i když jsou v produktivním věku. Velkým problémem budoucího „světa bez práce“ je redistribuce bohatství. První část cesty ke světu bez práce je jasná každému kapitalistovi – minimalizace výrobních a provozních nákladů, které při nízké ceně AI nutně povede k nahrazení lidí roboty. Paradoxem přitom je, že snaha vlád o zvyšování minimální mzdy přitom povede pouze k akceleraci tohoto procesu.
Otázkou pak je, co dělat s lidmi ve světě, kde už práce neexistuje. Samotná akumulace peněz oligarchy je k ničemu, v okamžiku, kdy umíte produkovat ultralevné zboží, které ale nemá kdo kupovat, vytváří nejdříve extrémní ekonomickou dysbalanci, až se nakonec tok peněz úplně zastaví. Kdo nic nevydělává, nemá za co kupovat. Když není za co kupovat, nemá smysl vyrábět – klasický model cyklické ekonomické krize dovedený do extrému. Konec kapitalismu, který už předvídal Marx?
Nepravděpodobné. Jak takový „zaseklý“ ekonomický systém spravit? Jednou možností je to, že se robotická výroba masivně zdaní, aby bylo z čeho redistribuovat lidem, kteří nepracují. Výrobci budou po omezenou dobu prchat do stále nákladově levnějších zemí, ale nakonec opět zůstanou jen dvě možnosti – buď se výroba zastaví, nebo musí fakticky část produkce rozdávat zadarmo. Stephen Hawking to okomentoval slovy: „Může nás čekat budoucnost plná luxusu, pokud se bohatství produkované stroji bude sdílet – anebo většina lidí skončí naprosté chudobě v případě, že majitelé robotických výroben sdílení úspěšně zablokují.“
To nás přivádí ke zdánlivě šílené myšlence garantovaného základního příjmu, který by měl být zajištěn pro úplně každého a garantovat mu určité životní jistoty. Ekonomové namítají, že to je velice problematické, protože kde by na to stát měl brát. (Kde? Razantním zdaněním práce robotů.) Tato vize má rovněž vážné trhliny v případě expandující populace, která přináší expanzi vrstvy, která fakticky parazituje na robotech – a tím se v podstatě ocitneme ve světě Druhé renesance z Animatrixu, kdy lidé mají hlavně „funkce“, zatímco roboti „pracují“.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
