#AITookMyJob: Když vaši práci převezmou roboti | Kapitola 2
Seznam kapitol
Na firmách, jako je Uber, mě fascinuje, že se se ani nesnaží tvářit jako disruptivní byznys, který přináší práci masám. Konečným cílem Uberu je nejprve nahradit drahé lidi levnými a nakonec je zcela eliminovat stroji. S nástupem umělé inteligence zmizí celé třídy zaměstnání pro lidi a řada nezaměstnaných bude jenom těžko hledat práci.
V knihách jako je Homo Deus: A Brief History of Tomorrow se objevuje poněkud zneklidňující vize celé třídy lidí, kteří nepracují ne proto, že by práci považovali za odpudivou anebo jejich společenského statutu nehodnou, ale prostě nemají vůli nic se učit, protože ať se naučí cokoliv, bude vždy jednodušší a levnější nahradit je inteligentním strojem. Přeškolit je na novou práci nedává smysl, je rychlejší nahradit je strojem. Tito lidé se ocitnou pod pomyslným prahem, kdy pro ně nebude žádná práce. Podobný práh existuje už dnes, například u invalidů, ale s nástupem umělé inteligence se velikost této skupiny bude stále zvyšovat.
Navíc se objevuje pozoruhodná myšlenka vytváření emů, tedy „emulací mozku“. Robin Hanson přišel s myšlenkou, že by stačilo oskenovat mozky nějakých 200 nejtalentovanějších a nejchytřejších lidí na světě – a v okamžiku, kdy bude možné levně emulovat mozek, získáme v podstatě neomezenou možnost vyrábět další a další kopie geniálních lidí. Proti emulaci geniálního mozku se bude těžko bojovat i nadprůměrně talentovaným lidem.
Skupině lidí, kteří budou vytlačeni pokrokem na okraj společnosti, se říká „permanent underclass“ a představují velký společenský problém. Sami společnosti nic nepřinášejí, ale stále představují jak politickou sílu, tak i sociální hrozbu. S podobným jevem jsme se setkali už v Římě, kde byla římská chudina závislá v systému patronáže: Patron vám dával párky v rohlíku, zásoboval vás novinami a gladiátorskými zápasy a vy jste se mu odměnili tím, že jste mu poskytovali podporu, třeba mu šli hodit hlas v rámci krajských voleb. (Podobnost moderních oligarchů s římskými patrony není nijak náhodná.)
Tato okrajová skupina obyvatelstva Římu mnoho prospěchu nepřinášela, představovala ale permanentní závazek a riziko v případě, že se vládnoucím vrstvám nepodařilo příslib „chleba a her“ naplnit. Finální pád Říma nenastal během jeho vyplenění Vandaly, ale už před tím, když Vandalové ovládli severní Afriku a zastavili proud potravin, které Řím potřeboval. V moderní společnosti toto riziko také stále existuje a latentně ohrožuje stabilitu všech zemí, které jsou závislé na dovozu zboží.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
