Bezdrátová halucinace: To pásmo nestačí pro všechny! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Tvůrci technologií mají tendenci propadat módním vlnám – a jakmile k tomu jednou dojde, ztrácejí veškerou soudnost. Pamatujete na hon za maximálními procesorovými kmitočty z přelomu tisíciletí? V současné době zahájily velké firmy, jako je Apple, Intel a Lenovo hon za další šíleností – zcela bezdrátovou budoucností.
Ve skutečnosti je v zájmu všech přecházet na 5 GHz, protože vyšší útlum znamená, že vedle sebe lze naskládat více zařízení – ale znáte to, kdo by měnil svoje vlastní pohodlí za propustnost všech sítí v okolí? Navíc tu existuje řešení, které se jmenuje zesilovač neboli range booster a je pro bezdrátový svět stejným požehnáním jako boombox pro klid našich ulic. Vadí vám kolize se sousedy? Tak je prostě přeřvěte, ne?
Audio analogie je ostatně docela dobrá na to, aby problém s bezdrátovostí pochopili i netechnicky založení lidé. Koncept „drát versus bezdrát“ totiž zásadně mate většinu lidí – nejde o to, že drátová a bezdrátová komunikace je principiálně jiná, v obou případech jde o šíření elektromagnetického signálu nějakým prostředím. V případě bezdrátu se šíří všemi směry a jeho síla klesá s kvadrátem vzdálenosti, v případě drátu má signál svůj vlastní trubkovitý kus vesmíru, kterým by se měl šířit ideálně s minimálními ztrátami (útlumem) a minimální interferencí s okolím (přeslechy).
Drátový svět je jako město, kde si lidé navzájem telefonují. Je to neflexibilní, výrobně náročné, ale má to v podstatě neomezenou kapacitu, protože když ji potřebujeme navýšit, přidáme další drát. Bezdrátový svět je jako město, kde na sebe všichni řvou z okna. Je to nenáročné na výstavbu, ale reálná propustnost záleží na využití – čím je intenzivnější, tím je to horší.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
