Bezdrátová halucinace: To pásmo nestačí pro všechny! | Kapitola 3
Seznam kapitol
Tvůrci technologií mají tendenci propadat módním vlnám – a jakmile k tomu jednou dojde, ztrácejí veškerou soudnost. Pamatujete na hon za maximálními procesorovými kmitočty z přelomu tisíciletí? V současné době zahájily velké firmy, jako je Apple, Intel a Lenovo hon za další šíleností – zcela bezdrátovou budoucností.
S tím, jak se jednotlivé technologie začaly sbližovat, nastal pořádný malér. Souvisí to s jednou nepříjemností, která většině uživatelů uniká – totiž faktu, že ve skutečnosti je radiové spektrum už dnes totálně zasekané vyhrazenými frekvencemi a na ty, určené pro modernistní supervychytávky, je alokováno zatraceně málo. Jde konkrétně o pásma 2,4-2,5 GHz a 5,725-5,875 GHz v centimetrovém pásmu, která jsou navíc zastropována z hlediska vyzářeného výkonu a v některých zemích platí ještě další restrikce.
Tato pásma jsou obklopena vyhrazenými pásmy pro rádio, televizi, řízení leteckého provozu, radiolokátory, komunikaci s družicemi, námořní komunikaci, radionavigaci, meteorologickou službu, normálovou službu a další desítky služeb. Radiové spektrum je ve skutečnosti tak zasekané, že se dnes běžně prohlašuje za národní přírodní bohatství a například ČTÚ pásma operátorům nerozdává, ale prodává v aukcích.
Ta dvě pásma, ve kterých běží naše modernistní zařízení, jsou určena pro volné použití. Proto se do těchto dvou pásem rve úplně všechno – jinam se to dávat nesmí. Tato pásma jsou pevně daná a to znamená, že mají omezenou kapacitu. Tu nám udává Shannon-Hartleyho teorém, který nám celou tu fantastickou bezdrátovou budoucnost jaksi smetává jako domeček z karet.
Shannon-Hartleyho teorém říká, že pro každé pásmo existuje horní mez jeho přenosové kapacity, která je funkcí šířky pásma a odstupu signálu a šumu. Můžeme vymýšlet sebechytřejší modulaci a tím problém nárazu na horní hranu kapacity pásma oddalovat, ale jenom oddalovat.
Nejmodernější superrychlé access pointy využívají nejenom nejmodernější modulace, ale taky trik, že se snaží zabrat všechny kanály v pásmu 2,4 GHz a navíc se snaží vytankovat všechno i v pásmu 5 GHz. Existuje jenom omezený počet způsobů, jak slona naskládat do telefonní budky – a ten celkem dostupný je nechat ho částečně nacpaného v sousední telefonní budce. Tyhle triky fungují do okamžiku, dokud je provoz v okolí slabý a sítě se nepřekrývají. Ve chvíli, kdy se o to samé pokoušejí i sousedé, je to příliš mnoho slonů na příliš málo telefonních budek.
To, že naše pásmo je omezené víme, ta horší věc se týká druhé části Shannon-Hartleyho teorému. Jde o to, že provoz sousedních sítí a dalších zařízení se z hlediska té vaší projevuje jako šum. Ano, vaše Bluetooth myš anebo Bluetooth připojené hodinky jsou narvané zase do toho samého pásma 2,4 GHz, jenom používají jinou modulaci a mají vyšší počet kanálů a snaží se jaksi minimalizovat kolize s Wi-Fi, což opět jde jenom do určitého okamžiku. Slona naloženého v budce lze prokládat vyšším počtem myší, ale opět platí, že existuje maximum myší, které se tam dá nacpat. Jakmile jich je moc, je to prostě příliš.
Základním trikem, který oddaluje totální ucpání bezdrátových pásem, je fakt, že mají jenom omezený dosah, takže jich tam lze naskládat víc. Čím vyšší frekvence, tím hůř se signál šíří prostředím, což zvyšuje maximální propustnost pásma. Řada lidí preferuje sítě 2,4 GHz, protože signál na nižším kmitočtu prochází lépe materiály a má tedy větší efektivní dosah.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
