Bezdrátová halucinace: To pásmo nestačí pro všechny! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Tvůrci technologií mají tendenci propadat módním vlnám – a jakmile k tomu jednou dojde, ztrácejí veškerou soudnost. Pamatujete na hon za maximálními procesorovými kmitočty z přelomu tisíciletí? V současné době zahájily velké firmy, jako je Apple, Intel a Lenovo hon za další šíleností – zcela bezdrátovou budoucností.
Dnes bychom měli být z bezdrátového optimismu vyléčeni, ale ne, chystá se další spazmus bláznivin. Zdánlivě se bezdrátové technologie rozvíjejí skvěle, jenom nešťastníci, kteří se snaží používat Wi-Fi na veletrzích anebo bydlí v oblasti promořené Wi-Fi sítěmi tuší, že to asi tak jednoduché nebude. Nicméně se blíží kolize s realitou – a tato realita je podložená matematickou teorií informace. A to je protivník, na kterém si vylámali zuby všichni vizionáři a designéři.
Moderní počítačové bezdrátové komunikace se sbližovaly z mnoha směrů. Prvním byla komunikace na krátkou vzdálenost, která začala u infračervené komunikace a záhy přešla na radiokomunikaci s nízkým vyzařovaným výkonem, protože dovolovala provoz i mimo přímou viditelnost zařízení. Hlavním důrazem tu byla jednoduchost implementace a úspornost, otázky bezpečnosti se začaly řešit až mnohem později, Bluetooth 2.1 a nižší vůbec nevyžadoval kryptografii při přenosu dat.
Druhým směrem byly lokální bezdrátové sítě, které začal prosazovat Intel. Ty se zaměřily hlavně na rychlost přenosu dat, v dalším kroku na bezpečnost a také na dosah komunikace. Kryptografické standardy se objevily u nich brzy, nejprve WEP, pak WPA a teď jsme konečně u WPA2, který konečně přinesl opravdu silnou kryptografii standardu AES. Třetím směrem byl přenos mobilních dat v celulárních sítích. Tam se kladl důraz na to, „aby to vůbec došlo“, tedy zajištění spolehlivého přenosu na velké vzdálenosti, v dalším kroku na rychlost a na efektivní sdílení přenosové kapacity.
Každý z těchto přístupů ovšem něco zanedbal. Přenosy na krátkou vzdálenost předpokládaly, že odposlech je možný jen na relativně krátkou vzdálenost (což není pravda, na krátkou vzdálenost je s kvalitním vybavením možné sledovat provoz i na klasické drátové síti, na wardriving v podstatě nic speciálního vůbec nepotřebujete). Také ignorovaly problémy, které se řešily v celulárních sítích, totiž efektivní pokrytí prostoru, seamless handoff neboli plynulé přecházení z jedné sítě do jiné a omezení jejich vzájemného rušení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
