PC hry pro pamětníky (pamatujete Dune 2?)

Kde jsou ty časy, kdy jsme veškerý svůj volný čas věnovali starým dobrým hrám, na které jsme nedali dopustit. Byly to hry, které měly třeba jen 1 MB, ale byly v nich vepsány desítky hodin skvělé zábavy a kolikrát i probděných nocí. Častokrát nás rodiče prosili, ať se věnujeme něčemu jinému, ale my jsme se nedokázali odtrhnout od našeho sedmého nebe. To mělo tehdy rozlišení 320 x 240 s 16 či 256 barvami a do uší nám šeptalo něžné PC speaker melodie. Mladší "pařmeni" již tyto úžasné časy nepamatují a myslím, že jsou i rádi. Určitě by si raději nechali ruku uříznout, než se vrátit od nynější 3D grafiky ke starému dobrému 2D, či pra3D. Ti ostatní si určitě rádi zavzpomínají na to nejlepší z nejlepšího, co počítačová minulost na herním poli stvořila.

Reklama

Dune II

Přiznávám se, že jsem nikdy knihu od Franka Herberta s názvem Duna nečetl. Mně osobně to nevadí, protože mi to vynahradili tvůrci od Westwoodu (tedy aspoň co se herního zpracování a uvedení do přibližného děje týče). Nemluvím však o hře Dune I, která byla podivnou směsicí strategie a adventury (i když i ta si své fanoušky našla), ale o prapředku všech real-time strategií - Dune II. Nechci říct, že byla první, jelikož i před ní existovaly jiné strategie, ale v těch na sebe útočily jen jakési čtverečky, nebo co to vlastně bylo.

Popisovat princip real-time strategie opravdu nebudu, protože byste mě považovali za nesvéprávného, proto se jen v kostce zmíním o příběhu. Děj se odehrává na tajemné planetě Arrakis, která je porostlá unikátním kořením jehož vznik mají na svědomí obávaní gigantičtí červi, jež se nalézají a mohou žít pouze na Arrakisu. Zde proti sobě stojí tři rody. Krutí Harkonneni, hrdí Atreidé a velmi inteligentní Ordové a jak to tak bývá, ti mezi sebou bojují o moc až to do zdárného konce, kdy přežije jen jeden.

PC hry pro pamětníky (pamatujete Dune 2?)

Rozpitvávat to podrobně nemá smysl, neboť recenzí na Dunu je hodně nehledě na filmová zpracování, která rozhodně doporučuji, pokud vás tato tématika zajímá. Snad jen stojí za to si připomenout, že nešlo označit více jednotek najednou, takže se hra měnila místy ve zběsilé klikání a ovládání po jednotlivých kusech několika desítek jednotek, díky čemu se občas povedlo poslat starší myšku do věčných lovišť. Přestože Duna měla jen 9 misí za každou stranu, tak její dohrání nebylo zrovna lehkým oříškem.

Šlo sice o průkopníka tohoto žánru, ale i tak se jednalo o celkem promyšlený herní systém (tedy až na již zmíněnou nepříjemnost ohledně ovládání), který postupem do dalších misí přidával stále nové jednotky a každý rod disponoval v pozdější fázi hry svým vlastním speciálním tankem s jedinečnou schopností typickou právě pro příslušný rod. Nehledě na možnost ve finále postavit palác, který umožňoval například v případě rodu Harkonnenů vystřelit kamkoliv na mapu (samozřejmě zde byl jistý časový interval "nabíjení") střelu s naprosto devastující silou (nesmíme ale zapomenout na přesnost těchto střel, jelikož skoro nikdy nedopadly na místo, které jste označili, proto jste jen vystřelili a doufali, ať dopadne zrovna na onu raketovou věž, či seskupení eltektráren nepřítele, což by mělo za následek vyřazení jeho raketových věží - obrany :-))

Doom

Jedna z nejkultovnějších her, které se v historii kdy objevily. Snad každého uchvátil styl a úžasná hratelnost. Od svého vydání 10. prosince 1993 si našla milióny fanatických obdivovatelů. Kdo jen mohl, snažil se vžít do role mariňáka na Rudé planetě a za pomocí širokého arzenálu zbraní se vypořádat s nápory zrůdných nepřátelských vojáků a různých démonů. Jistě uroníte slzu při vzpomínce na motorovou pilu či brokovnici, jež se staly velice oblíbenými hračkami při páchání škod v řadách nepřítele. Doom a velice brzy na to vydané pokračování Doom 2 znáte dozajista jako malou násobilku, takže proč toto rozpitvávat. Pokud jste ale tuto éru prošvihli, nebo jde ve vašem případě o až moc vzdálenou minulost, určitě jste zaznamenali novodobé ztvárnění v podobě pokračování, respektive reinkarnace - Doom 3.

Golden Axe

Na svou dobu velice povedená gameska. Postavy, které jste viděli z mírného nadhledu, byly detailně zpracované a velice dobře ovladatelné. Na výběr jste měli tři: typického Conana, ženskou válečnici a trpaslíka. Trpaslík používal megasekeru, a zbylí dva "obyčejné" meče. Vybaveni několika typy úderů jste se vydali likvidovat vše, co vám stálo v cestě. Příjemnou záležitostí byla magie. Tu jste mohli čas od času použít v závislosti na množství many a vybrané postavě. Své protivníky jste tak mohli potěšit zemětřesením, šlehajícími plameny, nebo mým oblíbeným obřím drakem. Co mě však nadchlo nejvíce, bylo získávání many. Nic vám tak nezvedlo náladu jako pořádné nakopnutí malého bezbranného skřítka, který vám ji za to ponechal. V jednom hráči hru dohrát bylo opravdové peklo a tak bylo mnohem zábavnější hrát ve dvou. Jestli jste tuto hru nikdy nehráli, tak vřele doporučuji, protože se u ní ani i v dnešní době nudit nebudete.

Lemmings

Zde šlo o ovládání skupiny velice roztomilých lidiček, jenže maximálně tupých, takže jejich přežití záviselo jenom na vás. Pomocí přidělování různých činností (například kopání, hrabání, stavění, šplhání) jste se je snažili dovést do cíle, pokud možno s co nejmenšími ztrátami (pro každý level byl dán určitý počet zachráněných Lumíků, který jste museli splnit pro postup do dalšího). V případě nezdárného zvládnutí situace jste měli možnost Lumíky hromadně odpálit a začít znova, což vám v takovém případě aspoň trochu ulevilo. A tak se to opakovalo dokud jste mnoha kombinacemi nenašli správný postup, jak dojít k vytouženému cíli.

Lotus 3

Jak název napovídá, jedná se o závodní hru, ve které budeme mít tu čest se supersporty Lotus. Hra obsahuje 13 základních tratí, kde můžete jezdit na čas nebo se zúčastnit závodu. Příjemná byla možnost modifikace tratí, nebo volba vlastní hudby ve formě rádia. Grafika byla na svou dobu velice pěkná, a jelikož Lotus umožňoval hru dvou hráčů na jednom počítači, mohli jste se opravdu vyřádit.

Mortal Kombat

Legendární mlátička, která se stala natolik slavnou, že podle ní byl natočen film. Sice naprostý brak, ale i to se počítá. Nějaký vypracovaný příběh jsme v této hře samozřejmě nenalezli, důležité byly jenom jednotlivé postavy, které ovládaly různá komba. Vzpomeňme na slavného Raidena, který byl opravdu nabitý energií do života, kulťáka Jonnyho Cage, či snad drsňačku Soňu. Pokud jste porazili všechny své spoluhráče, čekala na vás na konci lahůdka na odrovnání klávesnice ve formě čtyřrukého Gora a hyperaktivního staříka. Zajímavá byla i možnost hrát dvou hráčů proti sobě, avšak ne vždy bylo lehké vyjít se svým stejně fanatickým kamarádem u stejné klávesnice. Také si určitě vzpomenete na možnost po porážce soupeře vyvolat určitou kombinací kláves (kterou jste museli pro každou postavu znát) pověstné fatality, což bylo brutální skoncování s nepřítelem.

Prehistorik I a II

V tomto titulu jsme se vrátili do pravěku. V roli prehistorického človíčka jsme popadli kyj a hurá za lovem jídla. To jsme získávali za zabití (respektive umlácení palicí či později i jinými nástroji)dinosaurů, medvědů a jiné podobné havěti, popřípadě jsme jej nalézali jen tak pohozené na zemi, či schované v jeskyni mnohdy střežené nepříjemnými pavouky. První díl měl celkem omšelou grafiku, zato výbornou hratelnost. Druhý díl spojil obě tyto věcí v naprosto dokonalé dílo. Byla to pravá ukázka toho, jak lze plně využít 256 barev a co znamená pojem "výborná hratelnost" (s čímž mají i mnohé dnešní herní tituly problémy, jelikož technické zpracování samozřejmě není všechno).

Prince of Persia

Tento titul vydala v roce 1989 americká firma Broderbund Software. Vaší postavičkou byl blonďák s mečem v pyžamu, který byl zamilovaný do krásné princezny. Jak to tak bývá, nic není zadarmo, proto ji samozřejmě musel unést zlý sultán. Mladý hrdina tedy vzal svůj osud do vlastních rukou a rozhodnul se ji zachránit. Měl hodinu na to, aby prošel dvanáct pater královského paláce, kde mu v cestě stála spousta pastí a strážců, kteří ho dokázali velice svižně zabít. Smrt tedy byla na denním pořádku. Naštěstí jste měli neomezený počet životů a limitujícím faktorem byl jen zmíněný čas (po vaší smrti jste se však octli opět na začátku levelu).

Hlavními zbraněmi bylo šest pohybů (chůze, běh, skok, krůčkování, šplh a šerm), proto vyžadovalo hodně hráčské zručnosti projít všechny nástrahy k vytouženému cíli. Došli jenom ti nejhouževnatější. Mnozí to vzdali již na začátku, jiní začali používat cheaty, takže nikdy neobjevili kouzlo této hry. Hardwarové požadavky byly naprosto minimální, proto jste mohli hrát na čemkoliv. Pokud se chcete k této klasice vrátit, tak si prince můžete zahrát v nových verzích na mobilních telefonech (a opět se tento titul dočkal novodobého herního zpracování u kterého však lze jakoukoliv podobnost hledat již jen v jeho názvu).

Red Baron

Revoluční letecký simulátor, který přestože byl vydaný v roce 1990, tak se velice dobře popral s 3D grafikou (tedy samozřejmě v rámci tehdejších možností, pokud nepamatujete tu dobu, těžko pochopíte při pohledu na přiložený scrrenshot o čem je řeč). Hra je situovaná do První světové války, kde byl za největší letecké eso považován Manfred von Richthofen se svým rudým trojplošníkem Fokker Dr. I. Spojenečtí piloti mu se strachem v očích říkali Rudý Baron. Na začátku hry jste si vybrali za jakou stranu budete hrát a poté již začali plnit rozmanité úkoly. Těch bylo velké množství a obnášely snad vše, co museli piloti absolvovat i v reálu. Kromě jednotlivých misí jste se také mohli utkat s některým z leteckým es. Jako třešnička na dortu byl Rudý Baron. Pokud jste se ho pokusili sestřelit bez zkušeností, tak jste byli hned rozstřílení na kousíčky.

SimCity

Název byl velice výstižný a nastiňuje vše, co hra nabízela - simulaci města. Hráč byl postaven do role starosty města, který měl pravomoce starat se téměř o vše, na co si vzpomenete. Na začátku jste dostali nemalý pozemek a menší obnos peněz, za který jste stavěli infrastrukturu (cesty, elektrárny, stožáry el, napětí atd.) a následně lidem vytyčovali pozemky na stavbu domů, obchodů a továren. Jelikož jsou však daňoví poplatníci naprosto nevděční, pro jejich udržení bylo potřeba vybudovat školy, nemocnice, sportovní zařízení a neméně důležité hasičské a policejní stanice. Jak plynul čas, vaše městečko rostlo do gigantických rozměrů a vzkvétalo. Jenže nic netrvalo věčně. Přišly přírodní katastrofy popřípadně pochodující zelená příšera, které vám váš budovatelský skvost, nad kterým jste strávili několik dní, srovnala se zemí. Pak už následovaly jen oči pro pláč.

Tetris

No co psát o Tetrisu. Desítky hodin zábavy při skládání kostiček jste si mohli zahrát snad na všech platformách, které vás napadnou a to platí dodnes. Stačí si třeba do mobilu stáhnout Java verzi.

Winter Challenge

Vybrat jste si mohli z celkem osmi disciplín, které se nacházejí na Zimních Olympijských Hrách. Skok na lyžích, biatlon, běh na lyžích, boby, saně, sjezd, obří slalom a rychlobruslení. Některé byly zajímavé a hráli jste je pořád dokola, jiné jste si zahráli jednou, či dvakrát a konec. Autoři se rovněž zapojili do akce zničme co nejvíce klávesnic, tudíž jedinou šancí na vítězství u několika disciplín bylo co nejrychlejší mlácení do klávesnice.

Wolfenstein 3D

První kontakt s herní brutalitou, která přinášela výbuchy veselí. Kdo by si nevzpomněl na pradědu všech quaků a předzvěst Dooma. Odehrával se v nacistickém Německu za druhé světové války, kde jste byli situováni do role vojáka, který se snažil spasit svět. Začínali jste jako vězeň, který odvážně nožem zabil strážce a sebral mu klasický osmiranný revolver, se kterým začali rozsévat zkázu do řad německých důstojníku (případně jejich psů). Postupně jste díky své šikovnosti získali samopal a následně dokonce i rotační kulomet (což bylo přesně to pravé, co jste potrřebovali k vyřešení mnoha situací). Teprve s ním začala pořádná zábava, protože nepřátel byla opravdu kvanta. Na konci každého levelu čekal tuhý "boss", kterého sprovodit ze světa stálo opravdu dost sil. Dočkat se konce trvalo opravdu hodně dlouho, a i po tomto tragickém finiši vám vaše hráčská závislost nedovolila nic jiného, než začít hrát znova.

Samozřejmě by se našlo i mnoho dalších titulů, které lze označit za herní klasiku, nicméně tento náš výčet patří myslím mezi ty stěžejní hry, které každý z nás (tedy samozřejmě ti, co měli příležitost - je to přece jen již nějaká ta doba a pro mnohé to je až příliš vzdálená minulost) zná a strávil u nich desítky a desítky hodin. Tehdejším hrám se dá totiž přisoudit něco, co v dnešní době ve většině případů chybí - výborná hratelnost. Proto doufáme, že se vám tento výlet do minulosti líbil, jelikož je opravdu na co vzpomínat :-).

Reklama