No Backer's Sky: zákeřnosti s platbou předem | Kapitola 4
Seznam kapitol
Řada lidí se už alespoň jednou spálila na s financováním projektu na Kickstarteru, s nákupem v předprodeji anebo s platbou za betaverzi hry. Kauza kolem No Man's Sky je jenom jedna z posledních a ilustruje dobře problém s tím, když si něco kupujete na základě pouhých – i když asi dobře míněných – příslibů.
Dalším bizarním problémem je něco, čemu říkám „už zapomenutý nákup“. Věc vás zajímá, zjišťujete si o ní detaily, zaplatíte a čekáte. A čekáte. A čekáte. Nakonec čekat přestanete, protože na to zcela zapomenete. Před více než rokem se mi například stalo, že mě zaujal C.H.I.P., první počítač za 9 USD.
Neváhal jsem a zasponzoroval jsem vývoj. Jenomže rok a něco je dlouhá doba, dokonce si už ani nevybavuji, jak dlouhé to „něco bylo“. A tak když C.H.I.P. přišel, měl jsem už bastlířskou fázi způsobenou hraním si s Arduinem za sebou a po vybalení putoval prostě do skříně. Už mě nezajímal a popravdě si nejsem jist, jestli mě ještě někdy zajímat začne. Úplně stejně dopadlo před lety KANO.
Vzhledem k abnormálnímu rozestupu mezi zaplacením a dodáním se mi nechce pořizovat si podobným způsobem cokoliv reálně užitečného, protože to bych už v době dodání nepotřeboval. U věcí nepraktických se mi si stává, že je podpořím, ale nakonec je taky většinou nepotřebuju. Jenom málo kampaní vyjde pro sponzora tak dobře jako Oculus Rift, kdy sponzoři dostali každý vývojový vzorek plus finální – to byla skvělá věc. Ale to se stane vážně málokdy.
Crowdfunging je vlastně takový antiimpulsní nákup. Impulsní nákupy znáte, ke kasám se dá regál s blbostmi, které by se „ale mohly hodit“, takže rychle zvážíte, zda by to k něčemu mohlo být a okamžitě to koupíte. Tady si vyberete, pravděpodobně to taky zvážíte jen hodně rychle, ale nakonec to vlastně ani nepotřebujete. Jenom vás ukrutně štve, když věc nakonec nedostanete, nebo je výrazně jiná než jste chtěli a tak dále.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
