No Backer's Sky: zákeřnosti s platbou předem | Kapitola 3
Seznam kapitol
Řada lidí se už alespoň jednou spálila na s financováním projektu na Kickstarteru, s nákupem v předprodeji anebo s platbou za betaverzi hry. Kauza kolem No Man's Sky je jenom jedna z posledních a ilustruje dobře problém s tím, když si něco kupujete na základě pouhých – i když asi dobře míněných – příslibů.
Zásadní problém nastane ve chvíli, kdy svoje přemrštěné vize slíbíte sponzorům v rámci veřejné prezentace projektu. Navrhnete vesmírnou lítanici se složitou diplomacií, kde můžete ovlivňovat mezihvězdné války. Řadě sponzorů se to zalíbí, a protože něco takového chtějí, tak vám dají peníze. Ukázali jste jim přece super obrázky, ba co víc, máte videa, na kterých ukazujete, jak to bude fungovat! Ti lidé si ale neuvědomují, že jde o pouhé koncepty a video je simulované. Že jim autor neslibuje, že to tam bude, ale že by chtěl, aby to tam bylo a to, co jim zrovna ukazuje, je pouze jeho představa o tom, jak by to mělo vypadat.
Jenže během vývoje se ukáže, že na diplomacii nezbývá čas, protože je složitější, než se zdálo a ten jeden programátor, který byl na umělou inteligenci diplomatů nasazen, je potřeba při ladění nějakého palčivějšího problému, například AI při soubojích. Celá diplomacie je tiše odstraněna a přinejlepším zůstane jen ve formě plusových a minusových bodů podle vašich akcí. Někdy je „vztah k frakcím“ navázán doslova na nic, nemá žádný vliv, protože se to nestihlo dodělat anebo původní design nefungoval, ale na předělání nebyl čas.
Sponzor, který hru sponzoroval kvůli diplomacii, se pravděpodobně cítí podveden, i když hru nakonec dostal (a oproti těm, kteří nedostali nikdy nic má vlastně relativně štěstí). Zaplatil za funkci, která ale ve hře není a možná je přesvědčen, že to celé byla od začátku bouda. A teď si představte, že eliminujete více věcí, které jste slibovali a tím naštvete celou řadu sponzorů, kteří si pak začnou stěžovat po celém širém internetu, jak jste je podfoukli. Čím víc toho z hry vyškrtáte, tím větší kritiku zažijete.
Tak něco podobného se No Man's Sky přihodilo. Hra v podstatě jenom simulovala svoji původně udávanou komplexitu – a na to, že jde o vesmír monotónní a poměrně prázdný, navíc bez multiplayeru, hráč přišel až po několika hodinách. Výsledkem je, že recenzenti hodnotí hru průměrně až dobře – 60 % na Metacriticu, zatímco hráči ji hodnotí výrazně hůř, pouze 27 %.
Navíc to bylo o to horší, že hra stála 60 USD. Řada komentátorů poznamenala, že kdyby byla cena za hru nižší, neměli by s ní problém i po redukci obsahu.
Další problém je v tom, že hráči trvá řadu herních hodin, než zjistí, že ve vesmíru nemá nic moc co dělat a to už nemohou žádat refundaci prostředků. Steam nabízí refundaci maximálně do dvou hodin aktivního hraní, takže až přijdete na to, že tahle hra je efektivně Spore (jediná hra Willa Wrighta, kterou jsem se zaťatými zuby dohrál přesně jednou), bude pozdě. Kolem refundací se ostatně rozeběhla nepěkná diskuse, kdy „hráči žádající refundaci po 50 hodinách hraní“ byli dokonce označováni, že „jsou vlastně efektivně zloději“. Jenomže je tu právě ta jedna věc: Nesplněné sliby v crowdfundingové kampani. Je „více zloděj“ ten, kdo funkci slíbil, vzal peníze a slib nesplnil, nebo ten, kdo si na základě slibů věc koupil, shledal, že věc sliby neplní a tak žádá zpět svoje peníze?
Jiný problém je nákup her v nedovařené podobě, v okamžiku, kdy to je betaverze. Někdy to docela funguje – například já jsem Minecraft koupil velice dávno, snad ještě v podobě alfy a čas od času jsem se šel podívat, co přibylo. Stejně jsem koupil i Space Engineers. Problém je ale v tom, že jakmile si udělám názor na hru na základě nedodělané verze, už mě nic neláká vrátit se zpět. K Minecraftu jsem se čas od času vracel, ale Space Engineers mě opravdu už nelákají, přestože byl projekt značně vylepšen a rozšířen. Uznávám však, že to je férovější model obchodu, než zaplatit a čekat, je interaktivní a vlastně vám nebrání podílet se na vývoji.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
