Když ještě počítače měly koule aneb od počítadla až k PC | Kapitola 5
Seznam kapitol
Nedávno se mi podařilo pro Alza Muzeum provést fantastickou akvizici rozsáhlé sbírky kalkulaček. Když jsme se o akvizici bavili, několikrát padla otázka: Proč zrovna kalkulačky? Jaký mají vztah k výpočetní technice? Odpověď je jednoduchá: Zásadní. Počítač má po „počítání“ ostatně i jméno, i když už dávno neslouží jen k počítání.
To byla myšlenka, která se poprvé objevila ve firmě Busicom, kde nějakého vývojáře napadlo, že vyvíjet speciální obvody je pomalé a složité. Co takhle použít univerzální procesor, třeba jenom malý a slabý, sestavit v podstatě miniaturní počítač a naprogramovat ho tak, aby se choval jako kalkulačka? Univerzální procesor se přitom může starat nejenom o výpočty, ale také o skenování klávesnice, zobrazování výsledků a tak dále. Pokud se to dobře naprogramuje, jako se to povedlo třeba u kosmických lodí Apollo, nikdo si nevšimne toho, že stroj se neskládá z několika podsystémů, ale je tam jeden procesor, který se stará o všechno. Stačí vhodně stanovit systém, který bude pravidelně skenovat klávesy, rozsvěcovat displej a ve volném čase bude počítat numerické úlohy, které do kalkulačky uživatel bouchá.
A tak se Busicom rozhodl oslovit pidifirmičku se jménem Intel a nechal si od ní vyrobit první mikroprocesor na světě – Intel 4004. Byl to čtyřbitový procesor, který počítal s polovinou byte – niblem. Nibly měly tu výhodu, že jste nepotřebovali 8 datových vodičů, ale jenom 4. Návrh desky kalkulačky se tím výrazně zjednodušil. (Tenhle podivuhodný rys zůstal kalkulačkám Hewlett Packard až do 90. let!) A tak vznikla první kalkulačka a zároveň první počítač s mikroprocesorem – Busicom 141-PF (1971), dnes velmi ceněný sběratelský kus.
Mimochodem – pokud vás zajímá, zda se 4004 jmenoval podle niblu (4 bity), tak jen částečně. První čtyřka označuje šířku sběrnice, ale 4001 byla paměť ROM, 4002 paměť RAM, 4003 desetibitový posuvný registr a 4004 pak čtyřbitový procesor na fantastických 750 kHz. (Ano, to je 0,75 MHz anebo na dnes běžnější míru 0,00075 GHz.) Teprve později Intel přešel na notaci, která jim vydržela až do Pentia: 8008, 8080, 8086, 80186, 80286, 80386 a 80486. Teprve pak přišlo Pentium – původně 80586.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
