Když ještě počítače měly koule aneb od počítadla až k PC | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nedávno se mi podařilo pro Alza Muzeum provést fantastickou akvizici rozsáhlé sbírky kalkulaček. Když jsme se o akvizici bavili, několikrát padla otázka: Proč zrovna kalkulačky? Jaký mají vztah k výpočetní technice? Odpověď je jednoduchá: Zásadní. Počítač má po „počítání“ ostatně i jméno, i když už dávno neslouží jen k počítání.
První matematické stroje byly příliš velké a příliš komplikované, než aby se dostaly do rukou smrtelníkům. Nikoho by v té době nenapadlo, že neuplyne ani sto let a výpočetní kapacita celého střediska se přesune do „zrnka RFID prachu“ - počítače byly stále opravdu obludné a vyžadovaly vlastní budovu, napájení a chlazení. Strojový čas byl příliš cenný, než aby se dostal smrtelníkům.
Jenomže smrtelníci viděli a chápali výhody mechanizace výpočtů. První polovina 20. století byla věnována hlavně mechanickým kalkulátorům odvozeným z pascaliny, které zajišťovaly správný přenos – existovaly kapesní modely, dokonce jeden mechanický kalkulátor vznikl i v koncentračním táboře. Tento podivuhodný stroj se jmenuje Curta Calculator podle vynálezce Curta Herzstarka, který na něm začal dělat už před válkou, ale dokončil ho až v Buchenwaldu.
Práce na kapesní mechanické kalkulačce, kterou měl dostat Adolf Hitler na oslavu konečného vítězství, mu pravděpodobně zachránila život. Mechanické kalkulátory tohoto typu byly považovány za nejlepší kapesní kalkulačky až do 70. let, kdy je nahradily elektronické.
V druhé polovině 20. století žily kalkulačky svým životem nezávisle na sálových počítačích. Jejich tvůrci věděli, že poptávka po spolehlivých kalkulačkách je masivní, ale musí být dostatečně jednoduché, spolehlivé a levné. Počítače si mohli dovolit jen nejnáročnější zákazníci, ale pořád tu byla spousta účtáren, úřadů, obchodů a dalších institucí, které měly omezené nároky, pokud jde o komplexnost výpočtů, ale ocenily by nějakou tu mechanizaci.
A zde se dostáváme už ke stroji, který v Alza Muzeu máme – plně mechanické kalkulačce Commodore 207, která je označována jako „sčítačka“, protože je stavěná hlavně na sčítání a odečítání. Vznikla v roce 1965 a vyráběla se do začátku 70. let, kdy byla nahrazena elektronikou. Kalkulačka nemá displej, jenom numerickou klávesnici, ale už se v hrubých rysech podobá moderním kalkulátorům. Vkládaná čísla i jejich součty a rozdíly vypisuje na papírový pásek. Vyžaduje sice elektřinu, ale uvnitř je to čistá mechanika, takže jsem přesvědčen, že by přežila i EMP pulz z jaderného výbuchu. Je extrémně jednoduchá, ale také extrémně spolehlivá – zkoušeli jsme náš kus před třemi lety a fungoval.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
