Když ještě počítače měly koule aneb od počítadla až k PC
Seznam kapitol
Nedávno se mi podařilo pro Alza Muzeum provést fantastickou akvizici rozsáhlé sbírky kalkulaček. Když jsme se o akvizici bavili, několikrát padla otázka: Proč zrovna kalkulačky? Jaký mají vztah k výpočetní technice? Odpověď je jednoduchá: Zásadní. Počítač má po „počítání“ ostatně i jméno, i když už dávno neslouží jen k počítání.
Počítače mají dva myšlenkové předky: Automata, stroje vykonávající akce na základě předem nastaveného programu a pak kalkulačky, které počítají.
Kdysi jsem slyšel úvahu o tom, že slovo „počítač“ je vlastně špatné, protože počítače ve většině případů nepočítají. Autorovi přišlo vhodnější francouzské „ordinateur“, tedy uspořádávač, třídič. Historicky jde o slovo odvozené od děrnoštítkových třídících strojů IBM, pradědečka moderních databází. Na děrovači jste vyděrovali záznam a ten pak jezdil po různých trasách sem a tam a na základě nastavených parametrů se v třídičkách třídil.
Třídění je zcela jistě významný a pravděpodobně i dominující prvek, ale počítače opravdu počítají. Je v nich matematiky habaděj, což zjistil každý, kdo se pokusil napsat i nejjednodušší program. Logika a třídění je jenom jedna věc, druhá je sčítání, odčítání a libovolně složitá matematika, která je nad tím. Matematika sama nemá se strukturou dat a jejich tříděním až tak společného, proto jsem přesvědčen o tom, že výpočetní technika nemá jednoho myšlenkového předchůdce, ale rovnou dva.
Matematiku najdeme už u prvního mechanického počítače, mechanismu z Antikytéry, který vznikl 150 až 100 let před naším letopočtem. Jde o jednoúčelový analogový počítač, který předpovídá polohu nebeských těles a také datum olympijských her.
Není programovatelný, ale matematika za ním je poměrně složitá. Už tento mechanismus ukazuje, že můžeme mít zařízení, které sice nelze programovat, ale samo o sobě provádí komplikovanou a užitečnou činnost. Do stejné kategorie spadají například i mechanické balistické počítače – anebo třeba jednoduché puškové zaměřovače, které mají tvarovaný element, se kterým si nastavíte vzdálenost cíle, a on vám zvednutím mířidel ukáže nutnou korekci zbraně.
Zjednodušení klasické numerické matematiky byl odjakživa cíl pro kupce a další osoby, které se zabývaly rutinními numerickými výpočty. Pointa není v tom, že by sčítání anebo odečítání bylo nějak složité, ale v tom, že když to děláte celý den, je dost slušná šance, že někde uděláte chybu. Numerická otročina je únavná a i ti nejpečlivější někdy někde udělají chybu. Automatizaci sčítání a odčítání zajistil už římský abakus, který vycházel z mnohem starších egyptských a babylónských zdrojů.
By Photographer: Mike Cowlishaw (aus der englischen Wikipedia) - Photographer: Mike Cowlishaw (aus der englischen Wikipedia), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=146646
Pokud můžeme věřit odhadům, že v Babylónii se abakus používal už v roce 2700 před naším letopočtem, tak mechanizaci matematiky začíná táhnout na pěkné pětitisíciny! Zvláště v Rusku byl sčot velmi populární i ve 20. století, používal se v obchodech a podobně proto, že nevyžadoval elektřinu. Počítání na sčotu se v Rusku vyučovalo až do 90. let minulého století! Abychom se Rusům nesmáli, i já si ještě pamatuji v 80. letech již nevyužívané školní pomůcky v podobě počítadla, což byla naše verze sčotu. Už se to neučilo, ale bylo to ve školách k vidění.