Drtivý úder augmentované reality: Pokémon Go
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Drtivý úder augmentované reality: Pokémon Go

Drtivý úder augmentované reality: Pokémon Go | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

16. 7. 2016 03:00 30

Seznam kapitol

1. Lov na potvory 2. Co je rozšířená realita? 3. Kultura LSD 4. Spíše hříčky než hry 5. Rafinovanější Ingress: Nějaké bojování o... něco 6. Pokémon Go mění svět

Když se toho rána obyvatelé New Yorku probudili a vyšli před své domy, všude panoval klid a mír. Jen vysoko na nebi byly vidět kondenzační stopy jediného japonského letadla. Protože bylo osamělé, protiletadlová obrana ani nevyhlásila poplach. Najednou se pumovnice letounu otevřela a vypadl z něj malý kulový objekt.

Reklama

AR vždy propojuje video s generovaným obrazem, což občas dovoluje do historie AR zahrnout i divoké experimenty jako je třeba Dance in Cyberspace (1994). Podle mě jde spíš o klasické počítačem generované hudební technovideo, ale přece jen kombinuje video s počítačovou grafikou generace pozdní Amigy a také pozůstatky psychedelické LSD kultury.

AR se do všeobecnějšího povědomí dostaly až s neúspěšným konceptem Google Glass (2014) – ano, dnes už můžeme v klidu říct, že se to prostě nepovedlo. Google Glass měly slušné promo a dostaly se do povědomí veřejnosti, hlavně díky tomu, že mají natvrdo zabudovanou kameru a lidé měli nezřídka pocit, že jsou stále nahráváni. Uživatelé Google Glass byli nazývání „glassholes“ a některé bary v San Franciscu nošení Google Glass zakázaly.

Přidejme k tomu poměrně vysokou pořizovací cenu (1500 USD), krátkou výdrž na baterii, nutnost poněkud šilhat, komplikované ovládání, nízký výkon hardware, omezené množství aplikací a další problémy typické pro první generaci zařízení – a je vidět, že tenhle produkt měl zůstat spíš na úrovni demonstrátoru. V současné době je ve stavu „ladění produktu“ s tím, že druhá generace nebude vypuštěna, dokud nebude dokonalá.

Existuje celá řada aplikací, hlavně medicínských, policejních a vojenských, které těží z konceptu HUDu, první generace Glass ale neměla dostatečnou kvalitu displeje pro některé aplikace (medicínské) a jiné se zase daly nahradit jinými technologiemi (například rozeznávání obličeje u podezřelých). V šíření Glass také brání obavy z porušování soukromí, ilegálního nahrávání, špionáže, podvodech v kasinech a podobně.

Během roku 2015 se objevil koncept Microsoft HoloLens, zatím ve vývojářské edici za značně nelidových 3000 USD. Brýle HoloLens jsou zajímavé, ale velké, těžké a drahé – a navíc to „není produkt“, není je možné zatím koupit, a jde tedy o produkt fiktivní. U Microsoftu jsme se bohužel více než jednou setkali s tím, že předvedl demo na zajímavý produkt, ale pak si jeho vydání rozmyslel. Zatím jsou k vidění pouze dema – zajímavá dema, ale jenom dema.

V případě HoloLens je hlavní otázkou to, jestli zájemcům skutečně něco přinášejí. Jako – je super, že si na svém stole můžete zobrazit svět z Minecraftu, ale stojí to za 3000 USD? A je postačující výdrž 2-3 hodiny? A v čem se to liší od klasické VR? Je super, že máte skvělé technologické demo, ale něco musí obhajovat jeho cenu, musí existovat model použití, který nelze nahradit už existující alternativou. A tu popravdě u HoloLens nevidím, zvláště u VR máme mnohem levnější alternativy a marně si lámu hlavou, která praktická civilní aplikace zároveň vyžaduje vidět realitu a virtuální objekty. Interiérový design? Medicína? Architektura?

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama