Klasická novinařina umírá. Ať žije... co vlastně?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Klasická novinařina umírá. Ať žije... co vlastně?

Klasická novinařina umírá. Ať žije... co vlastně?

Michal Rybka

Michal Rybka

2. 7. 2016 03:00 38

Seznam kapitol

1. Velká britská katastrofa 2. Palba od pasu 3. Termonukleární bomba doma na koleně 4. Zpravodajství z lidu
5. Já jsem médium... 6. Když staří okrádají mladé... 7. Co psali jinde...

Tenhle rok jsem očekával s napětím, protože jde o rok, kdy si i politici uvědomí existenci Google bubble, Facebook bubble a dalších informačních bublin, ve kterých žijeme. Opravdová pecka přišla s Brexitem, který rozpálil média do ruda a ukázal jejich „pravou barvu“ a také ohromně odlišný charakter informací, která jimi tečou.

Reklama

Nejde o to, kdo má u Brexitu pravdu – každý má svoji pravdu. Osobně považuji za věrohodnější realisty s vyváženým přístupem a jejich názory hodnotím výše, než finanční experty, kteří v pátek popisovali katastrofu Brexitu, i když ještě ve čtvrtek tvrdili, že Brexit je nemožný a vyzývali své klienty k výhodnému nákupu libry ve víře v její posílení. Popravdě jediné, co na nich oceňuji, je fakt, že alespoň svoje původní názory nemazali.

Názory, které se po Brexitu na sociálních sítích objevily, mi svými emočními pózami připomínají youtubera Marka Edwarda Fischbacha, známého pod přezdívkou Markiplier. Tenhle týpek se vyznačuje neuvěřitelnou schopností přecházet mezi stoickým klidem, vtipkováním a absolutní hysterií. Podívejte se na na nějaké jeho letsplaye v celku, nicméně pro naše účely nám postačí ukázka – skvěle totiž ilustruje klid a rozvahu, se kterou se Brexitu věnovaly sociální sítě.

Už v minulosti jsem musel odstranit několik „přátel“, kteří považují sociální média za super nástroj ke spamování světa svými politickými názory. Což o to, každý má nějaký svůj pitomý politický názor, i já mám svoje pitomé politické názory, ostatně na jejich konfrontaci funguje demokracie. Vidím ale velký rozdíl v tom, když s někým dobrovolně diskutujete anebo když vás vyplavuje každý den záplavou svých komentářů, odkazů na názory a články, které podporují jeho postoj, vtipy a tak dále. Po několika měsících to je prostě otravné, nehledě na to, že tihle aktivisté žijí v akváriu obsahu, který podporuje jejich postoje a časem ztrácí soudnost úplně.

Zvláště speciální formu pak představují aktivisté, kteří změní svoje příspěvky v politické komentáře určené lidstvu – a když zjistí, že českojazyčně mluvící lidstvo je pro velikost jejich myšlenek příliš malé, přejdou na anglickou formu komentářů, čímž dokazují, že jednak oni jsou světoví a pak také jejich názory jsou světové a mají mít globální dosah. Opět zastávám názor, že každý má právo na názor, ale čeho je moc, toho je prostě příliš, zvláště když vás na podporu svých názorů začnou bombardovat názory pravicových nebo levicových extrémistů.

Obrovský problém informací šířených sociálními sítěmi přitom není ani tak v množství lží a hoaxů, ale v tom, že se jimi šíří štěky neboli informace bez potřebného kontextu. V současnosti se preferuje rychlost před inteligencí a široký kontext je obvykle něco, co se časově a objemově do moderního informačního feedu nevejde. Mohlo by se zdát, že vynechání části informace, které zprávu ohne tím potřebným směrem, a vynechání kontextu je skoro to samé. Ne, není. Vynechání části informace je její vědomé zkreslení a zdroj, který se ho dopouští, je nevěrohodný. Vynechání kontextu je časté, protože ho autor považuje buď za běžný anebo bezvýznamný. Absencí kontextu trpí zvláště Twitter: Pokud nesledujete autora dlouhodobě, nebudete možná ani tušit, o čem to vlastně píše. A i když to budete tušit, dost možná si to vyložíte zkresleně.

Pokud neznáte problém v souvislostech, těžko si ho vyložíte správně – a to se hodně týká politických témat. Kupříkladu dnes nemáte šanci pochopit krymskou krizi, pokud problém nesledujete od začátku 19. století, protože teprve to vám ukáže, proč se k němu Rusko staví tak, jak se k němu staví. Jednoduchý komentář anebo zpráva absolutně není schopná popsat, o jak složitý problém jde, a záplava vtipů a hlášek nezbytný kontext prostě nenahradí.

Pokud chcete problém pochopit v přehledné podobě, nezřídka se vyplácí hledat média, která ho vysvětlují lidem ze vzdálených zemí. V případech evropských krizí se rád uchyluji k médiím jako je Al Jazeera, která si za dlouhé roky získala můj respekt. Arabský svět je dostatečně daleko, aby nás viděl jako „cizí“, ale dostatečně blízko, aby se našimi tématy zabýval a svým čtenářům je přehledně shrnul. Zajímavé jsou také názory lidí, kteří jsou dlouhodobě myšlenkově konzistentní a studují problémy historicky, jako je egyptolog Miroslav Bárta.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama