Férovost podle O2: Zdarma, ale jen tím správným směrem | Kapitola 4
Seznam kapitol
Naši mobilní operátoři jsou fantastický zdroj zábavy. Skvělou službu nyní přináší O2 pro svoje zákazníky: Prohlásili, že FUP je špatný, že zpomalení provozu narušuje zákaznickou zkušenost – a tak se rozhodli po vyčerpání limitu data buď za peníze obnovit anebo to úplně vypnout. To je fakt ohromný upgrade služeb, fenomenální úspěch roku 2016!
Argumentace O2 pro zavedení tvrdého ořezu je naprosto fantastická. Jde o to, že prý 4 % zákazníků surfovala „bezplatně“ a „není fér“, aby platící zákazníci sponzorovali ty, co využívají data po FUP. Je sice pravda, že ty 4 % uživatelů legálně využívali službu, kterou jim O2 nabídl, ale „nebylo to fér“ a tak je to potřeba změnit, aby to jako fér bylo.
Naprosto brilantní komentář k téhle „férovosti“ se objevil na Cnews, rozhodně stojí za přečtení. Asi nejzajímavější část je bod, kde autor upozorňuje na to, že i když se české O2 ohání stejným krokem britského O2, tak zcela opomíjí slovenské O2, které jednak zachovává možnost přenášet data i po překročení FUP (byť komickou rychlostí 48 kb/s), ale také převádí nespotřebovaná data do dalšího měsíce.
A právě tady je zakopaný pes. Podle O2 je „nefér“, že zákazník čerpá i data, za která nezaplatil, ale přijde jim totálně fér nepřevádět zákazníkům data, která si zaplatili. Data zadarmo = špatné. Nepřevést zaplacená data = dobré. Převod kreditu do dalšího období je triviální operace, která by se dala udělat hrozně snadno, kdyby se chtělo. Jenomže ono se nechce, protože reálným cílem pochopitelně není férovost vůči zákazníkovi, ale zvýšit ziskovost při prodeji dat.
A tady vidíme symptom většího problému: Fér je to, co za „fér“ označí ten silnější partner ve vztahu. Objevuje se to znova a znova a znova. Většina smluv EULA není v podstatě smlouva, je to diktát. Shrink wrap licence, se kterou automaticky souhlasíte, když otevřete obal, je taky diktát. A jaký je rozdíl mezi vztahem piráta a hudebníka, kdy pirát obere hudebníka o 100% zisku a vztahem vydavatele a hudebníka, kde je „férově“ obrán pouze o 85 % zisku?
V okamžiku, kdy je jeden partner silnější a v podstatě ho není možné obejít, prostě buď spolknete jeho podmínky anebo máte smůlu. Tahle asymetrie je tak zásadní, že základní myšlenka dílu South Parku „HumancentiPad“ o tom, že musíme číst smlouvy EULA, prostě kulhá. Je totálně jedno, jestli je čtete anebo nečtete, pokud nesouhlasíte s podmínkami smlouvy, můžete si tak akorát jít hrát na pískoviště.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
