Levné versus drahé: Která cesta je správná? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když jsem četl amatérské hardwarové tipy, objevovala se tam často myšlenka „nemá smysl řešit kvalitu, vezměte si to nejlevnější a je to“. Je to ale dobrý nápad? Je lepší sáhnout po tom nejlevnějším a nemyslet na budoucnost a nebo naopak vrazit peníze do dražších komponent a periferií?
Uklikaných levných myší pro Amigu, Atari ST a PC máme ostatně v muzeu kvanta. Všechny trpí na stejné problémy: Oklikané levé tlačítko, zasekávající se kolečko s vychozenou osou a opotřebované válečky u mechanických myší s kuličkou. Dražší modely – pokud nebyly vyloženě zničené – jsou obvykle v dobré kondici. Podobné to je i u joysticků, levné modely jsou zřízené a často opakovaně spravované, drahé modely s mikrospínači jsou nejen funkční, ale i stále spolehlivé.
Samozřejmě, pokud jste povahy psychopatické a násilné, je rada „sáhněte po tom nejlevnějším“ docela rozumná. Pokud trpíte výbuchy zuřivosti, dává smysl sáhnout po tom nejlevnějším možném vybavení. Třískání a mlácení totiž nepřežije vůbec nic, ať už je to levné anebo drahé.
Vím o tom svoje, v mladších a divočejších letech jsem také pár myší a klávesnic rozbil. Pamětihodný případ nastal v dobách, kdy jsem testoval rané verze Free Ride Extreme v první Mafii. Jedna mise mi opakovaně nešla takovým způsobem, že když jsem ji asi na padesáté skoro dohrál a umřel jen těsně před cílem, dostal jsem zatmění a doslova jsem přerazil klávesnici Chicony. Naštěstí to byla ta celoplastová, za stovku - a tak příliš velká škoda nevznikla. Zaplaťbůh, že jsem ji neprohodil oknem, to okno by mě vážně mrzelo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
