Doom: Démoni z pekla se vracejí v kultovní herní sérii | Kapitola 3
Seznam kapitol
Kultovní série od id Software, jejíž první díl se v roce 1993 zapsal do historie revoluční grafikou a návykovou hratelností, se po dvanácti letech vrací na naše počítače jakožto remake, který se vrací ke konceptu prvních dvou dílů. Povede se zopakovat úspěch z devadesátých let, nebo zmizí v propadlišti dějin?
Za zmiňovanou mrazivou atmosférou stojí také samotné zasazení. Prostory vesmírné stanice jsou samozřejmě tvořené chladnými kovovými povrchy. Úzké chodby se obvykle halí do tmy, kterou tu a tam prořezávají paprsky světla z lampy.
Koridory jsou ovšem na mnoha místech vystřídány prostornými halami a místnostmi, které vyplňují různé plošiny, krabice a dost často také velké důmyslné mechanismy, před nimiž si připadáte maličcí jako mravenci.
Venkovní lokace na Marsu jsou potom oranžové, což vypadá naprosto skvěle. A nebojte se, je to i praktické. Tvůrci totiž všechno předem promysleli a předměty k sebrání a plošiny zvýraznili zelenými a modrými barvami a světly.
Základní zasazení je navíc vyšperkováno různou grafickou stylizací, takže i když se neustále procházíte po oranžovém Marsu, prostředí kolem vás se mění, a tak se nikdy nenudíte – občas budete prozkoumávat mytické skalnaté bunkry, jindy dorazíte do monumentální slévárny a následně budete procházet po úbočí hory s výhledem na čilý provoz na obloze.
Některé tyto prvky se navíc střídají i jen v rámci jedné lokace. Úrovně v novém Doomu jsou totiž docela velké (a to i několikapatrové), takže z vnitřních prostor nárazově vycházíte ven, načež se zase vracíte. Neustálá změna prostředí přispívá k oddálení nudy (pokud se tomu takto vůbec dá říct, v Doomovi se totiž skutečně nikdy nenudíte).
A pochválit musím i mapu, která je (i přes rozsáhlost lokací a všudypřítomné rozvrstvení prostředí do několika pater) praktická a maximálně přehledná.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
