3D tisk: Úspěšná technologie, které se doma nedaří | Kapitola 6
Seznam kapitol
Myšlenka 3D tisku se mi líbí, považuji ji za zcela zásadní. Jak jinak si budou kosmonauti na svých cestách vyrábět náhradní díly? Reprap se v mém vidění blíží myšlence samoopravující se a sebereplikující se technologie, což je technologie jistě nejdokonalejší. Ale může něco takového dávat smysl i v běžných domácnostech?
Tenhle problém se opakuje znova a znova. U mnoha tiskáren jsme omezeni velikostí 15 × 15 × 15 cm tiskového prostoru, což je poměrně málo, přitom klasický tisk tak velkého objektu bude docela pomalý a spotřebuje klidně dvě cívky materiálu.
3D tisk je super, když tisknete něco maličkého a divného, co jinak získat nelze. Tisk běžných věcí, jako jsou háčky do koupelny, píšťalky anebo hrací kostky, ale z praktického hlediska smysl vůbec nedává. Mnoho lidí, kteří si tiskárnu pořídilo, ji intenzivně používalo první měsíce, když si tiskli věci pro sebe a potom pro svoje kamarády. Pak se ale ukázalo, že je většinou praktičtější a rychlejší si prostě koupit masově vyráběný analog.
Co je u domácího využití za problém? Asi nejlépe to vystihl David Miklas ze společnosti Be3D, který se mě během rozhovoru zeptal, zda 3D tiskárnu mám.
Nemám.
Proč?
Protože vím o lepších způsobech, jak utratit 25 tisíc.
Ale co kdyby byla tiskárna zadarmo?
Tak stejně zabere spoustu místa, je to pomalé a navíc co na tom tisknout?
A to je ten základní problém. Problém je v tom, že běžný uživatel si nechce modelovat objekty, přemýšlet nad jejich správným strukturováním a sestavovat je. Chce si vybrat z katalogu to, co potřebuje, a stisknout tlačítko. Ano, v okamžiku, kdy každý výrobce zveřejní 3D modely náhradních dílů, které si je možné vytisknout na 3D tiskárně, budou věci jinde. Zatím máme Thingiverse či Yeggi, je to ale kolekce návrhů nadšenců, které nebudou sedět každému.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
