Budoucnost versus minulost: SmartCity versus DumbCity | Kapitola 5
Seznam kapitol
V jednom týdnu jsem zažil jak fantastickou vizi měst budoucnosti na výstavě Ampér 2016, tak i šok z patrně nejstupidnějšího urbanistického nápadu, s jakým jsem se za posledních 25 let setkal. Ilustruje to výrazný rozpor v tom, jak vnímat budoucnost měst: Buď jako návrat do minulosti, anebo jako cestu k jiné a snad lepší budoucnosti.
Ano, asi je zábavné vytvořit zácpu na rychlostní komunikaci a vysmívat se řidičům, kteří stojí v koloně – ale proč přitom hodlají zrušit i podchody a nahnat chodce přímo pod kola aut? Přechody u I. P. Pavlova jsou strašlivé a zelená pro chodce je tam krátká – pět sekund. Ano, PĚT SEKUND. Bože, nepřál bych si je překonávat jako důchodce či nemohoucí, který je vydaný na milost a nemilost zvláště autům, kterým blikne z Ječné zelená a pustí je z boku přímo do chodců. Je to šílený darwinistický test, jestli to dáte anebo ne – a i já to na IPP sotva dávám. Děsí mě, až budu starší a pomalejší, to můj život bude záviset jen na milosrdenství řidičů.
I kolem Pankráce je to nastavené stejně, na přechodě na moji zelenou mě už čtyřikrát málem přejelo auto, které rovněž dostalo zelenou pro odbočování. Ptal jsem se odborníků z dopravní policie a ti mi řekli, že zelená pro chodce současně se zelenou pro odbočování je tu proto, že by jinak vznikala kongesce (neboli kolona) a že ti odbočující řidiči před přechodem zastaví. No, vždycky nezastaví. Někdy do vás najedou. Dnes už mě to nevzrušuje, a když řidič zastaví na povyk chodců a začne řvát, „jestli jako máme nějakej problém“, tak na něj křičím, že „najíždění do chodců na přechodu je za čtyři body, tak ať počká, že zavolám policajty“, po čemž i nejnabouchanější vůl obvykle naskočí zpět do vozu a rychle zmizí.
Nejhorší případ jsem zažil asi před patnácti lety, kdy do starého pána na přechodu najelo auto z boku, složilo ho k zemi, vyletěl z něj řidič – a já jen přihlížel ve víře, že chce zkontrolovat, zda se mu nic nestalo. Řidič se ke starému muži sklonil, dal mu navíc tři rány pěstí - asi že se mu otřel o jeho velkovůz – a pak naskočil zpět do vozu a odjel. Dodnes mě mrzí, že jsem byl příliš daleko a příliš přesvědčený o řidičových dobrých úmyslech, než abych tam doběhl a teleskopem ho poučil o elementárních základech lidské slušnosti. Sraženého pána jsme alespoň odvedli na lavičku, kde ho převzali jiní lidé, kteří mu zavolali sanitku.
Neříkám, že dnes jsou podjezdy a podchody pod magistrálou nějaký skvost. Vedle je zastávka nočního autobusu a opilci, kteří z něj vypadnou, si můžou vybrat mezi močením na silnici, na dům anebo v podchodu, takže si celkem logicky vyberou podchod. Jinak je to ale bezpečný způsob, jak bez rizika překonat magistrálu, nevím o žádném přepadení anebo znásilnění, je to jen smrdutý podchod – a myšlenka, že se podchody zasypou a lidi se vyženou před kola čekajících aut do stejné darwinistické soutěže jako na I. P. Pavlova, mi přijde úděsná. Proč podchod jen čas od času nepropláchnout a dobře nenasvítit? Proč tam nedat kamery? Je to mnohem lepší, než chodce vrhnout pod kola vozidel a dát jim šibeniční termín pro přeběhnutí v podstatě dálnice.
A nedosti na tom, každá tramvaj má křižovat magistrálu dvakrát, takže si při každé jízdě dvakrát hodí kostkou o to, jestli to do ní někdo nenarve. Viděl jsem pár havárek na IPP a byly velice ošklivé, i když šlo o starší typ tramvaje a odskákala to vždy jen posádka auta. U nízkopodlažních tramvají ale hrozí, že se při kolizi auto ocitne přímo uvnitř. A to se dříve nebo později stane, protože i kdyby všichni jezdili způsobně, vždy hrozí rychle jedoucí sanitka, jejíž řidič tramvaj přehlédne, náklaďák, kterému selžou brzdy anebo mladý řidič bez dokladů s perníkem v krvi, který spěchá proto, že auto, ve kterém jede, shodou okolností není jeho. Tyhle věci se prostě dějí a zatím nás před nimi chránilo právě mimoúrovňové křížení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
