Obtížnost her včera a dnes, aneb zlaté časy nehratelných opusů | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jedním ze současných populárních trendů ve videoherním rybníčku jsou hry, které nic neodpouštějí, nic vám neusnadňují a svou obtížností hráče až frustrují. Jsou ale opravdu tak těžké, když je srovnáte s tituly, jež jsme běžně hrávali v dávných časech, které mnozí považují za zlatou éru hraní, kdy byly ještě hry originální a zábavné?
The Last Ninja 3
Typ hry: bojovka
Vývojář: System 3
Platformy: C64, Amiga, Atari ST
Krásná záležitost kombinující bojovou hru s řešením puzzlů a hledáním cesty skrz jednotlivé úrovně. Třetí díl Posledního ninji možná není celkově nejtěžší, ale v mém případě jsem narazil na zásadní problém – izometrické zobrazení kombinované se skoky na přesná místa (třeba dlaždice přes vodu, protože plavání není nic pro ninji) pro mě znamenala neřešitelný problém a definitivní zásek někde v průběhu hry – vylézt pomocí tygřích spárů na skalní útes mi zabralo půl dne pokusů a omylů. Navíc jste měli bojovat férově, takže používání meče proti soupeři s holýma rukama hra nijak kladně nehodnotila, útěk z boje jakbysmet.
O Last Ninju jsem se v současnosti ani nepokoušel, hrával jsem ještě verzi pro C64, i když ta výše představená amigová vypadala pochopitelně stokrát lépe. Pokud se někomu podařilo třetího ninju dohrát, rád si poslechnu, jak to dopadlo, protože já jsem v roli posledního bojovníka proti šógunovi Kunitokimu a jeho plánu zničit budhistické kláštery zklamal na celé čáře.