Jak nás vydavatelé dohnali k AdBlocku a teď zuří | Kapitola 4
Seznam kapitol
Když se objevil AdBlock, byl to obskurní plugin pro pár nerdů. Dnes má 200 milionů uživatelů a digitální vydavatelé ho označují za největší hrozbu pro svou existenci. Dokonce začali s řadou „osvětových kampaní“, které ve mě ale vůbec nevzbuzují lítost. Za tuhle polízanici si můžou sami a jsem si téměř jistý, že oni sami ji nevyřeší.
Jak se říká, každá akce vzbuzuje reakci. Poté, co se vydavatelé pokusili donutit svou klientelu, aby jim dělala prokliky za každou cenu a zajišťovaly tak alespoň nějaký peníz od reklamek (protože velkoobchodní model Google cenu za proklik dosti zlevnil), se objevilo několik technicky zdatných uživatelů, které to začalo opravdu štvát. První věc, kterou zatrhli, byla možnost vytvářet samostatná vyskakující okna, což je ultraagresivní forma reklamy hraničící s hackingem. Díky tomu, že moderní browsery už podporují zákaz otevírání nových oken coby standardní funkci, se už dnes tak často nesetkáváme se zoufalými civilisty, kteří se pokoušejí zavírat okna, která se jim takticky dál a dál otevírají na co nejvzdálenějších místech, aby se s tou myší projeli.
Dále přišlo blokování skriptů, které vzalo tvůrcům reklamních shitů velkou část kontroly nad agresivní reklamou napadeným počítačem. Dnes jde o funkce velmi pokročilé, které dovolují uživateli vrátit zpět kontrolu nad jeho strojem, zaříznout skripty docela, vrátit mu zpět right-click menu anebo opět dovolit používat clipboard. Mimochodem, blokování clipboardu je hyperprasárna, na kterou jsem narazil i na YouTube, což mi přijde vcelku neuvěřitelné. Naštěstí tu opět máme prohlížeče, jejichž tvůrci souhlasí s myšlenkou, že ani výrobce obsahu ani zadavatel reklamy nemá právo převzít kontrolu nad počítačem oběti. A tak se blokování pokusů o převzetí stalo buď standardní součástí prohlížečů, anebo to jde snadno nastavit v jejich konfiguračních souborech.
A pak přišlo blokování reklamy, které je založeno na poznatku, že reklamní brainwashing chrlí jen omezený počet serverů. Z nich adblockery obsah buď nestahují anebo se stahuje, ale nezobrazuje. Tím se vytváří iluze, že se čtenář na reklamu dívá, zatímco je jeho zdravý rozum zachován. To se samozřejmě reklamkám nelíbí a začaly provozovat protiopatření, spočívající v detekci adblockerů. Na základě detekce pak mohou méně agresivně či více agresivně vybízet ke whitelistování své stránky.
Na Stack Overflow můžeme najít dotazy vývojářů, jak přijít na to, že se na jejich stránce blokuje reklama. Díky tomu víme, které adblockery jsou jednodušší a které rafinovanější, tedy které odříznou celou část skriptů tahajících reklamy (to je to jednodušší) a které selektivně filtrují odkazy (to je to rafinovanější). Díky snaze o detekci adblockerů bude další generace adblockerů chytřejší a bude detektorům adblockerů tvrdit, že reklamy zobrazuje. Jsou ale i pokročilejší techniky, jako například odečítání stavu obrazovky, aby se zjistilo, jestli tam reklama je, anebo není. Jiní, jako například iDnes, to zkouší se zapékáním reklamy do obsahu tak, aby ho efektivně filtrovat nešlo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
