Jako lumíci: Všichni musí najednou dělat to samé! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jedním ze zajímavých rysů evoluce počítačových technologií je stádovost. Výrobci i vývojáři se hromadně vrhají do stejných nápadů a stejně hromadně je opouštějí. Poptávkou se řídí jen minimálně: Buď žerete momentální hardwarové a softwarové módní trendy a jdete po tom, co zrovna frčí, nebo máte smůlu.
Tohle všechno by vypadalo pozitivně, kdyby ti nemělo některé negativní následky, obvykle ve formě slepých uliček, do kterých se výrobci masově vrhli jen proto, aby daná kategorie zařízení zanedlouho kompletně vyhynula. Pamatujete například winprintery čili GDI laserové tiskárny? Kolem roku 2000 se objevila celá řada levnějších (ale nikoliv přehnaně levných) laserových tiskáren, které nepodporovaly žádný normální tiskový jazyk, ale vyžadovaly driver, který kompletně zajistil tisk. Obvykle jen pro Windows, tedy „winprinter“.
Mimo sníženou cenu tyto tiskárny přinesly celou řadu kouzelných problémů. Pokud byla chyba v driveru, objevovaly se chyby při tisku. Jedna z mých oblíbených spočívala v tom, že jedna z podobných tiskáren nedokázala ve většině fontů vytisknout „ž“. Měli jste dvě možnosti, buď se v textu bez „ž“ obejít anebo používat jeden ze dvou fontů, které tímto problémem netrpěly.
Výrobce také winprintery nepodporoval nekonečně dlouho – udělal jeden driver pro Windows 95/98, jeden driver pro Windows 2000 – a dál jste si museli poradit sami. Stačilo doslova pár let a vy jste si mohli vybrat mezi vyhozením plně funkčního zařízení, „ohýbání driveru“, aby jel pod novějšími a krásnějšími Windows anebo nechat „legacy“ zařízení jet na „legacy“ počítači s „legacy“ systémem.
A zde narážíme na první problém s technologickou módou: Často nám bere podporu zařízení, která jsou ještě užitečná, ale už zrovna nefrčí, takže se o ně starejte sami. Někdy to je trochu legrační, protože proč nezahodit plně funkční nepodporované zařízení a nahradit ho funkčně ekvivalentním podporovaným zařízením, že ano? A pod pojmem „nepodporované“ můžeme myslet i něco hodně nového, například stále prodávané Bluetooth myši Madcatz, pro které pod Windows 10 nenajdete konfigurační aplikaci.
Někdy to je horší, například když máte specializované měřící zařízení, pro které je na míru dělaná exotická aplikace v OS/2, která ke své funkci vyžaduje konkrétní model počítače řady IBM PS/2. Snaha udržet takové zařízení v provozu se trochu podobá snažení NASA, která sháněla Motoroly 68000, aby udržela v chodu části svého kosmického programu. Přestože si totiž výrobci software a hardware myslí, že jsou pupek světa a všichni se jim mají přizpůsobit, u mnoha rozsáhlých projektů to je prostě nemožné. Seznam zařízení, která můžu používat pouze s legacy stroji a legacy OS je docela dlouhý a náklady na jejich úpravy obrovské, pokud to je vůbec možné.
Ale koho to zajímá? Koho vůbec zajímají nějaká zařízení? Hitem dne jsou ultralehká a nerozšiřitelná zařízení bez jakýchkoliv konektorů, cloudové aplikace, outsourcing a kdo neumí svoje technologické problémy odvézt do Indie a potřebuje plně funkční RS-232 i se 12V, ať si to sletuje sám. Hloupé je, že tohle dělají všichni výrobci a to i ti, kteří před lety představovali pevnost „legacy“ technologií.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
