Layers of Fear: pět hodin lezavého strachu za tři stovky
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Layers of Fear: pět hodin lezavého strachu za tři stovky

Layers of Fear: pět hodin lezavého strachu za tři stovky | Kapitola 3

Lucie Jiříková

Lucie Jiříková

24. 2. 2016 03:00 6

Seznam kapitol

1. Bojíme se rádi, ale ne tak často 2. Talentovaný, ale šílený 3. Chození v bludných kruzích 4. Panské sídlo je plné zajímavých zákoutí 5. Shrnutí, závěrečné hodnocení

Fanoušci hororových her vědí, že se v tomto žánru objevuje vskutku málo titulů (alespoň pokud mluvíme o těch kvalitních) a tak musíme být vděční za každý nový kousek. Jedna z takových her se před pár dny objevila na Steamu a sklízela pozitivní ohlasy, a tak jsme se rozhodli vyzkoušet, nakolik bude děsit nás...

Reklama

Hratelnost Layers of Fear sestává z chození a otevírání dveří, případně šuplíků a truhel, v nichž se mohou nacházet střípky příběhu v podobě novinových útržků nebo dopisů. Hlavní postava nemůže skákat, krčit se, schovávat se v potemnělých koutech či skříních a ani nemá žádnou zbraň, kterou by se mohla bránit. Náplň hry je tak ještě více osekaná, než náplň hry Outlast nebo dokonce Amnesie.

Vedle chození a otevírání dveří se tu a tam najdou nějaké hratelností vsuvky v podobě drobných logických zádrhelů. Nejedná se ovšem o nic zásadního, protože hádanky jsou velmi jednoduché a jejich řešení často závisí na docela obyčejné reakci (například jdete labyrintem pořád dokola, jenže nenacházíte žádné dveře a tak se nakonec, po asi dvacátém obkroužení, otočíte do protisměru.

Největší logický zádrhel je připravený v páté kapitole, ale i zde problém více závisel na prozkoumávání okolí. Tuto kapitolu navíc považuji za jednu ze slabších, ale to je jen můj subjektivní pocit.

Ze slov výše byste mohli propadnout pocitu, že Layers of Fear je primitivní. Svým způsobem se to sice dá tvrdit, ale já bych tento titul za osekané herní mechaniky za každou cenu neplísnila. Osobně Layers of Fear považuji za takovou zážitkovou kuchyni – z jednoho chodu se sice nenajíte, ale na chuť těch pár soust nikdy nezapomenete. Layers of Fear totiž míchá všechny možné techniky strašení, přičemž výsledný pocit je docela slušný.

Layers of Fear: pět hodin lezavého strachu za tři stovky
i Zdroj: PCTuning.cz

Musím se přiznat, že jsem Layers of Fear nejdříve moc nevěřila. Prvních dvacet minut ve hře je hodně pozvolných. Nejprve se neděje vůbec nic. Chodíte po starém viktoriánském domě, prohledáváte zásuvky a snažíte se odhadnout, co po vás autoři chtějí. Jenže potom začne přituhovat – tu a tam vrznou dveře, občas někde něco spadne, a nebo se dočkáte nějaké té optické iluze. Strach se tak do hry vkrádá velmi pomalu, nenápadně, a že se vlastně bojíte, si uvědomíte až ve chvíli, kdy je pozdě.

Strach v Layers of Fear je takový lezavý, všudypřítomný, ale nedosahuje takové intenzity jako strach, který jsme zažívali v Outlast. Za tím stojí dvě skutečnosti. V první řadě se jedná o to, že hráč hned zpočátku dostane pocit, že je nezranitelný a autoři se ho nesnaží žádným způsobem vyvrátit. A potom se jedná o samotný způsob strašení – Layers of Fear straší spíše stylem, jakým strašila Penumbra, nikoliv Outlast. To znamená, že hra je založená na lezavém všudypřítomném strachu spíše, nežli na obyčejných lekačkách. I když i ty se později ve hře objeví a docela fungují.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama