Na cestě k holodecku: Kam míří virtuální realita? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Miluji virtuální realitu a děsí mě, jak roky lavíruje na pomezí mezi životem a smrtí. „Realistickou VR“, takovou, která je jenom stěží k rozeznání od reality skutečné, vidím celý svůj život jako finální hranici, ke které se musí dopracovat počítačové hry. Ale této hranice se nám stále nedaří dosáhnout. Jak jsme od ní daleko? A co nás to bude stát?
Věc se má tak, že se po místnosti pohybujete, takže by měla být prázdná. Když se přiblížíte na hranu snímaného prostoru, počítač vás varuje tím, že ve virtuálním prostoru rozsvítí virtuální stěnu. Je to trochu zvláštní zážitek, kupříkladu při hraní dema Mount Everest vidíte krajinu, která se táhne do nekonečna, ale uděláte pár kroků a a najednou se zhmotní zeď. Popravdě díky za to, když vaše mysl putuje jedním světem, zatímco tělo chodí ve světě jiném, může přijít nehoda. Při hraní dem nás hlídali hodní lidé, ovšem v ostrém nasazení vás budou sledovat jenom optické majáky, přičemž velký otazník visí hlavně nad kabelem, který z helmy leze směrem dozadu a který za sebou taháte po místnosti. Úplnému zanoření mi bránila hlavně myšlenka, že někde za mnou je kabel, do kterého se můžu zamotat anebo o něj zakopnout.
Kabel je třeba pořešit, buď se bude muset udělat bezdrátový přenos anebo se bude muset zavěsit nějak na strop, asi jako u původního konceptu Ultimate Display ze 60. let. Mimo kabel je ale HTC Vive absolutně perfektní a zanoření do virtuálního světa bylo výborné. Ve skutečnosti jde o zcela novou úroveň zážitku, který se s Oculus Riftem nedá moc srovnávat. Oculus Rift funguje podobně jako mobilní VR, samozřejmě v mnohem lepší kvalitě a s technicky náročnými hrami. Principielně se ale moc neliší a zážitek je u toho podobný.
HTC Vive přináší s volností pohybu svoji vlastní ligu. Předně – získáte virtuální ruce a můžete tak manipulovat s předměty. V demu Mount Everest tak používáte ruce ke šplhání po žebříku anebo k lezení přes trhlinu v ledovci. Mnohem zajímavější byl ale zombie shooter, ve kterém do svých rukou čapnete pistole a samopal a drtíte přibíhající zombíky prostě tak, že zamíříte kontrolér a stisknete spoušť. Míření a přebíjení je naprosto intuitivní, zbraně se používají „normálně“ a není třeba žádné ovládací rozhraní.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
