Mizerná pracovní morálka? Kamera to nevyřeší | Kapitola 3

Sledování zaměstnanců má to plus, že se obětiny dají vybírat zpočátku logicky, tedy od těch lidí, kteří vypadají, že se „flákají“. Není to ale tak jednoduché, zažil jsem „flákače“, kteří trávili čas na sociálních sítích proto, že dvě hodiny denně prokompilovali anebo seděli v perfektně fungující serverovně, kde všechno jelo a prostě nebylo do čeho píchnout. To je překvapivě lepší indikátor kvality jejich práce, než kdyby hekticky něco stále fixovali a slepovali.

To, že jeden člověk kmitá více než druhý, nutně neznamená, že je produktivnější. To, že v práci tráví více času, neznamená, že je produktivnější. Jenomže když nerozumíte tomu, co vaši zaměstnanci vlastně dělají, můžete metriku jejich činnosti budovat jen kolem odsezených hodin a do klávesnice nabouchaných znaků. Máte sice naměřená data, ale vůbec netušíte, co znamenají.

Hlavně pozitivně!

Sledování zaměstnanců dnes dosáhlo opravdu famózních výšin a dálav se zařízením, které sleduje jejich rozkrok. Ta věc se jmenuje OccupEye, namontuje se pod stůl zespoda a infračervenou kamerou to sleduje, zda od židle sálá teplo pohybujícího se rozkroku mužského či ženského. Vážně, detekuje to jak penisy, tak škvírky. Účelem je sledovat, za u stolu někdo sedí anebo ne.

Nestalo se to v jiné zemi než v té, která je již několik desítek let pionýrem v cenzuře a potlačování práv a svobod svých občanů: Velké Británii. Je to země, kde se podařilo zmasírovat populaci do té míry, že si chudáci myslí, že kamerový systém na každém rohu je pro jejich dobro, nošení nože na ulici je vážný zločin, politici by měli rozhodovat o tom, co je v sexu povolené a že všeobecnému zdraví prospěje, když se bude kouřit jen na ulicích. Tím si sice Británie přímo objednala nárůst zločinnosti, kuřáci se napodmiňovali tak, že si zapalují pokaždé, když cítí závan čerstvého vzduchu a v atmosféře všeobecného kamerami garantovaného bezpečí trochu hořel Londýn, ale což.