Reální geekové versus „reální geekové“ | Kapitola 5

Pokud můžeme věřit Blodgetovi – a věřit mu asi můžeme, pravdomluvné maily o stavu dotcomových firem, které psal jako analytik pro Merril Lynch, mu vynesly doživotní zákaz obchodování s cennými papíry – znamená to v praxi to, že se sociální sítě stanou nepřehlednou stokou obsahu, u kterého nebude možné rozlišit, zda je o reklamu, původní obsah, rehash a nebo drby či úmyslné dezinformace. Moderní „reální geekové“ tam budou zásobováni obsahem na úrovni bulváru – či nižším, podle toho, co je přiměje více kupovat geekovské věci. Problém je, že pokud jste členem této komunity, tak ji nemůžete nesledovat, nemůžete být mimo – asi jako se dnes padesátnice nemůžou přestat dívat na Ulici, aby se měly o čem bavit se spolupracovnicemi v práci. Je to taková sociální sněhová koule, která vás zbavuje schopnosti kriticky myslet líp, než jak se kdy povedlo komunistům.

Před nějakou dobou jsem narazil na skupinu geeků, která probírala politická témata. To, co mě zaujalo, byl fakt, že se nikdo nenamáhal kriticky analyzovat informace, prostě dohromady papuškovali to, co jim na sociální sítě a do časopisů nasázeli političtí marketéři. Protože šlo o jejich jediný informační zdroj, neměli vůbec kapacitu kriticky analyzovat informace, o kterých se bavili. Trochu mi to připomnělo koncept newspeaku z Orwellovy knihy 1984: Tím, že z jazyka odstraníte určitá slova, znemožníte debatovat o daných tématech. Inteligentní filtrací obsahu pro „reálné geeky“ zajistíte, že nebudou schopni kriticky myslet, zvláště pokud se naučí pasivně konzumovat to, co jim donesou sociální sítě. Lidí, kteří analyzují věrohodnost zpráv, je mezi nimi minimum. A s tím, jak i nová generace novinářů spíš papuškuje to, co se dočetli jinde, než aby posuzovali věrohodnost informací, se problém stále zhoršuje. 

Zajímavé. Původní generace geeků, ačkoliv ze své podstaty velice atomizovaná, si byla navyklá informace aktivně hledat, protože to bylo nezřídka velice těžké. Když jsem na střední potřeboval pro svoji práci časopis Computer Security, jen vyjednávání o zapůjčení a cesta za jeho převzetím a vrácením zabrala celý týden. Díky tomu jsem ale získal špičkové informace, které nikdo v okolí neměl. I dnes je možné získat špičkové informace, ale nezřídka je musíte taky velmi složitě hledat a platit za ně. Původní geekové měli komunitu, která informace komplikovaně sdílela, ale jejich sociální síť se rychle vyčistila od balastu a známí si vyměňovali většinou obsah velice kvalitní, případně se přizvali ke spolupráci. 

Mimochodem, je zajímavé, že epizoda #REHASH, parodující letsplay scénu, si vysloužila jen průměrné hodnocení na webu Den of Geek. Tenhle web ukazuje moderní geekovství z úhlu film – komiksy – hry – knížky a přiznám se, že mě udivuje, jak se web s tímhle typem mainstreamového obsahu vůbec dopracoval k označení „geek“. Moderní geekovství je spojené spíš s konzumací obsahu než s jeho tvorbou a připadá mi, že je hodně mainstreamové až bulvární. Mezi filmy na Den of Geek nenajdete nic rebelského, divného, neobvyklého, prostě to vypadá, jako by někdo vyrobil obsah typu „co je nového u vás v kině“ a jenom to označil nadpisem, který mu sblajznou teenageři.