Just Cause 3: šílená, ale prázdná jízda s technickými problémy | Kapitola 4
Seznam kapitol
Po videoherní adaptaci Šíleného Maxe, která vyšla před několika týdny, se Avalanche Studios konečně naplno pustili do dokončovacích prací na své vlastní hře Just Cause 3. Tu s velkou pompou vydali před několika dny, první hráči z ní však nebyli zrovna moc nadšeni. V této recenzi si povíme, jak na tom Just Cause 3 skutečně je a co jí hráči vyčítají nejvíce.
Pokud bych Just Cause 3 měla definovat jednou větou, určitě bych o ní řekla, že se jedná o akční hru, v níž létáte, střílíte a ve velkém všechno rozbíjíte. Hra je zasazená do otevřeného herního světa a také mise jsou v podstatě otevřené. Je jedno, z jaké strany do nich najedete (a s čím), v jakém pořadí a s jakými zbraněmi všechno uvnitř rozstřílíte a jakou cestou odtud nakonec ujedete.
To znamená, že pokud jste dostatečně kreativní, tak se nějakou tu chvíli zabavíte. Jenže pak přijde nikdy neutuchající šeď a nuda. Možná jsem z videoher už trošku znuděná, ale tohle mi prostě nestačí. Avalanche Studios by mohli být trošku kreativní, snažit se nás zabavit různými činnostmi. Hodit veškerou zábavu na hráče samotné je jednoduché. Ale v dnešní době s tím prostě nevystačíte.
Poměrně nenápaditá hratelnost a opakující se zadání misí ještě vystupuje do popředí kvůli tomu, jak jsou ostrovy ve hře rozlehlé. Just Cause 3 vás po vzoru Mad Maxe nutí dělat to samé až do zemdlení. Autoři se z nějakého důvodu namísto na kvalitu herní náplně soustředili na kvantitu.
Nejspíš to lépe zní, když se řekne „tři rozlehlé ostrovy o více jak 1000 km čtverečních“ nežli „užijete si nápadité hratelnosti“. Tím chci říct, že marketingové oddělení by nám toto rozhodnutí možná dokázalo vysvětlit lépe, ale hráč ho prostě nepochopí. Tím spíš ne, když jsme něco takového od Avalanche Studios už jednou v tomto roce přežvýkali. Člověk by řekl, že tvůrci budou v případě vlastního herního titulu pečlivější, ale takhle to očividně nechodí.
Na čem si dali alespoň trošku záležet, jsou zbraně. K dispozici je velká spousta různých kvérů od malých kompaktních pistolí, brokovnic a kulometů až po RPG všeho druhu. Hráči navíc mohou sednout do spousty ničivých vozů a střílen, a když jim dojdou náboje, nebo když chtějí změnu v hratelnosti, tak si na místo určení kdykoliv nechají shodit bednu po vzoru MGS V. Ani tato náplast však neduh jménem nenápaditá hratelnost nedokáže zahojit, alespoň ne na dlouho.
Nenápadité hratelnosti a nedostatečné motivaci nakonec nepomůže ani systém vylepšování různého vybavení v podobě modů. Hráči jsou odměňováni body za plnění výzev jako je například let wingsuitem, ničení objektů granátem nebo střílení na vybrané cíle. Za tyto body si pak mohou koupit možnosti jako je okamžitá detonace granátů, zvýšený počet lankem současně přichycených objektů, brzdění při letu na wingsuitu, střílení při přitahování na lanu atd.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
