Jak je důležité nežít v informační bublině | Kapitola 5
Seznam kapitol
Souhlasíte se sbíráním údajů o vašem chování „kvůli zlepšení poskytovaných služeb“? Pak velmi pravděpodobně podporujete nejen business se svými daty, ale také si budujete digitální informační bublinu, která vám zásadně zkreslí pohled na svět. Individualizované či personalizované vyhledávání vám totiž nebude ukazovat svět tak jak je, ale jak si stroj myslí, že ho chcete vidět.
Jeden problém je, že strojové algoritmy jsou poměrně hloupé a orientují se jenom na to, aby maximalizovaly pravděpodobnost prokliku na další video či obsah. Proto vyhazují z nabídky ten obsah, u kterého stroj předpokládá, že vás nezajímá. Tím sám selektivně rozhoduje, o čem budete vědět a o čem ne a efektivně tak mění normální web na deep web. Druhý problém je v tom, že o tomto filtrování většina lidí neví, že vůbec netuší, že informace, které sledují, jsou zkreslené předfiltrováním. Běžně tak žije v domnění, že se orientují anebo mají dobrý přehled, přičemž sami neví, kolik toho vlastně neví.
Snaha udržet konzumenta ve vašem webovém prostoru je hodně stará, protože platí, že čím více kliků, tím více zobrazené reklamy. U nás stále úspěšně fungují portály, jako je Seznam.cz, které vytváří jakousi formu mikrowebu a nabízí i specializovanou verzi browseru, která vás po startu hned hodí na titulku portálu. Portál, tedy určitý webový klastr služeb, je svého druhu atavismus, který započal v během prvního internetového boomu snahou rychle nasbírat obsah, který by pokryl co nejvíce oblastí a skončil u hybridních slepenců, které nabízejí přehršel velmi nesouvisejících služeb. Cílem pochopitelně je maximum kliků a co nejvíce reklamy.
Drastičtěji k tomu přistupuje Facebook, který se ani moc netají snahou web kompletně nahradit a jehož mobilní aplikace vlastně simuluje newsfeed, ze kterého jenom dočasně zavítáte na cizí web, ale pak si vás zase vrátí. Facebook nakládá se zkreslováním informace velmi agresivně, přičemž má dokonce dva cíle, prvním je maximalizovat pravděpodobnost kliku na vlastní obsah a druhým je maximalizovat pravděpodobnost, že jeho uživatelé budou platit za promo vlastního obsahu, aby se ostatním zobrazil.
Velice zákeřné bylo zabudování podobných mechanismů do vyhledávačů. U vyhledávače předpokládáte neutralitu a domníváte se, že se vám pokusí odpovědět co nejlépe na zadaný dotaz. Personalizovaný vyhledávač se ale nesnaží co nejpřesněji odpovědět na dotaz, ale nabídnout takové výsledky, na které s nejvyšší pravděpodobností kliknete. S každým výběrem přitom více a více specifikujete, jak vaše vlastní informační bublina bude vypadat.
K tomu musím velmi nerad přidat fakt, že zvláště mladší generace se moc nezajímá o relevanci nebo spolehlivost zdroje. K tomu se musí přistoupit velmi opatrně, musíte si dohledávat, co je médium anebo autor zač a například ověřovat i jeho predikční kvalitu, tedy díváte se do minulosti a hodnotíte, jak moc se lišil od jiných zdrojů a jak se nakonec sešel anebo nesešel s realitou. Často se setkáváte s prostým zamlčením části informací, například v knize Manfreda Spitzera diskrétně chyběly informace o tom, že jde spíš o teologa a filozofa než odborníka na neurovědy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
