Zamyšlení na cestě do totality: Dáváte si už bacha na hubu? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vzestup islámského terorismu narušil představy většiny Evropanů o tom, že nás čeká poklidná, i když poněkud nudná cesta k zářivé budoucnosti. Solární elektrárny, wifi zdarma, bezbariérové parky, sociální jistoty a poklidný odpočinek v péči sociálního státu, to vše z vidiny naší budoucnosti pozvolna mizí. A rovněž tak mizí i naše svobody.
Nemyslím si, že by proevropští politici byli šílení. Oni jsou spíš jen čím dál tím více zoufalí, jak se jejich krásná vize rozpadá a podobně jako Robespierre jsou ochotni přitvrdit režim, jen aby uchovali svoji vlastní představu panevropské revoluce. Pevně věří tomu, že zánik národních států přijde, všechny země se spojí v jeden celek a všichni občané se budou navzájem milovat a respektovat. Jakýkoliv kontakt s realitou je pro ně děsivý, jak například předvedla švédská vicepremiérka, když se slzou v oku oznamovala, že Švédsko skončí s politikou otevřených dveří. Přitom už od začátku muselo být každému uvažujícímu člověku jasné, že Švédsko je konečně velké a nemůže přijmout nekonečný počet lidí.
Jak říkal Albert Einstein, „definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky“. Jenomže přesně to se dnes děje. Znovu se žádá omezení držení zbraní, znovu vlády žádají o oslabení kryptografie a znovu se posiluje sledování „svobodných“ občanů.
V demokracii teoreticky pochází státní moc z vůle voličů, nicméně už delší dobu si elity přisvojily právo rozhodovat se ze své domnělé myšlenkové superiority. Zřejmě předpokládají, že to, že se jejich vize začínají sypat, souvisí s tím, že je neprosazují dost razantně. A že je třeba přitvrdit. Faktickým důsledkem je to, že kurz společnosti zůstává stejný, jenom se zavádí kamery, rámy, sledování, cenzura a celá svobodná společnost se začíná pozvolna měnit v takový lepší kriminál s poměrně velkou mírou volného pohybu.
Mezi nejkatastrofálnější oběti tohoto typu uvažování patří omezování svobody slova. Problém se svobodou slova je v tom, že když lidem dovolíte říkat to, co si myslí, dozvíte se dost často dost ošklivé věci. Jenomže to je, bohužel, cena za svobodu slova. Zavést svobodu slova a očekávat, že lidi budou říkat jenom to, co se vám líbí, je úvaha hodná majitele hospody na mýtince, který si nejdřív „otevřel hospodu u silnice na Písek, ale chodili mu tam lidi.“